Smutek

Co na smutek?
Co pomůže?
Dobrý skutek?
Bílá růže?

Nepomůže nic, jsem tu jenom já a smutek samozřejmě.
Zkoušim číst, ale jsem na tom furt stejně.

A tak vstávám;pustím věž;
zapnu basy, zní to líp.
No tak smutku, di pryč, běž!
A zase nic, jen ten mobil píp.

Esemeska! Supr, tak kdo mi dneska píše?
Operátor, dvacet korun uplouvá mi tiše...

A tak si zase na židli sednu,
má nálada prudce klesla ke dnu.

Někdo volá, prudce zvednu sluchátko,
a tam, na druhém konci, ticho, nakrátko.

Hned se ale ozve něčí hlas,
pozdraví, a pak je ticho zas...

"Haló, kdo to volá?"
"Přeju dobrou noc."
"Ale, jak se jmenuješ?"
"Máš nade mnou absolutní moc."
"Cože? Co ode mě chceš?"
"Chtěl bych jenom říct, že tě miluju."

A já svou představivost varuju.Ą
Teď zase ticho bylou mne,
zdálo se mi to až příliš snadné...

"MIchale? Michale jsi to opravdu ty?"
"Poznalas, už jsem ti chtělm volat nejmíň po stý..."
"Taky tě mám ráda"- na tahle slova sílu střádám.
"Máš zejtra čas?"

A umně ticho zas.
Nakonec se ale ozve můj hlas.

"Samozřejmě že mám, teda aspoň pro tebe."
"Aha, mě z toho počasí už srdce zebe."
"Cože?"
"To je jedno. Prší u vás ještě?"
Až teď jsem zaslechla prsty deště...
"Jo. Dobrou a měj se moc hezky."
Můj pokoj pak ozářily blesky,
pak se naše spojení pčerušilo
a to moje srdce se rozbušilo.

Co teď dělá smutek?
Už tu není. Utek!