Až bude jaro

Až bude jaro, tak pudu ven,
pohladím stromu jeho kmen.
Vzhlídnu vzhůru. do koruny,
uvidím větve, tenký struny.

Až bude jaro, tak pudu do přírody,
poslechnu si repertoár ptáků,
a pak si lehnu kousek od vody
a budu pozorovat tvary mraků.

Až bude jaro, vyjdu před náš dům,
pudu bosa, po vyhřátý silnici,
a pak nahlídnu k sousedům,
ze zídky zhlídnu celou ulici.

Až bude jaro, tak se mrknu do lesa,
mravencům naházím trochu cukru,
a protože mě moc nezajímá noblesa,
pudu taky bosa, třebas v mokru...

Až bude jaro a venku bude hřmít,
sednu si ven a budu se dívat
a ptáci se budou chtít skrýt,
A já? Pomůžu jim k bouři zpívat.

Až bude jaro, světe div se,
já, snad z radosti, pomodlím se...