Doteky

Štít hory dotéká se nebes

A kolem je modrá a bílá

Ten dotek je tak přirozený a pravdivý

To od věku počátku tu spolu jsou

Řeka dotýká se břehů

A hladí je svými vlnami

Jak odtéká něco s ní zmizí

A něco navždy zůstává

A když dva milenci se poprvé dotknou

To záchvěv jak blesk když oblohu rozzáří

Však když sbohem si řeknou a ví že už naposled

Jak tma černá když zakryje hvězdy

A jako řeka odnáší doteky co s břehem se potkaly

Z duše cos mizí a přec něco zůstává

A kvítek lásky když slzy ho zalijí

Vykvete znovu a zavoní do dáli

Tak jako hora se dotýká s oblohou

A na věky věků se bude tak milovat

Čekáme na lásku další či jedinou

Však ona vykvete, stačí jen vytrvat