po(d)klad

"Dnes uviděl jsem Tebe…
Spatřil to čemu se říká nebe…
Oči tvé jsem uviděl…
Vanilky chuť nasál,
Vlasy tvé pohladil…
Pak trochu jsem se zastyděl,
Avšak pokračoval dál…
Pak láskou znehybněl. Tys to nebe…
Stejně tak tys ta pláň,
Která hladí a suší moji tkáň…
Oči tvé jsou zemi,
Tou jež mi dává žít
Rty pak studánkou co mi dává pit
Oči tvé nechť davaji mi i dále snít,
Vlasy tvé života niť.
Ta co mi čas vyměřila, jež ošálit se nenechá,
Pak z nitě slečna spletená, do ucha mi pošeptá:
To já, sedmikvětina, z pěny zrozená,
To já, Sedmikvítek, z nebe splín,
To já, Elanor, dívka z kapradin,
To já, Mirka, od všeho kus…
To já, Mirísek, pro lásky své mam plny vůz…"

---