Smysluprázdná

Smyslu zbaven

nabývám dogmatické účinnosti.

Smyslné malichernosti

bylo již dosti.

Beze studu propírám své pragmatické

Já!

To co nemá smysl pro maličkosti.

Tak tomu říkám ukázka nemožnosti.

Právě tak ,jako brzdná dráha šneka

štvaného krvežíznivým hmyzem

jenž zdá se býti velebloudem 

a má rád lidi..

Možná právě šnek

je nám klíčem k poznání

jak pozvolna dospěti rozhraní skutečnosti.

On však stále na hřbetě

domov svůj si nosí.

A když čerti z okolí ,svatební maj mecheche.

Šnečka to nijak nerozhodí.

Zatne pouze svalovinu a spirála ho pohltí.

To takový plzák ,ten je na tom mnohem hůře.

Sám a bosý,když si to jen tak

bez ochrany ,travou crossí.

Jako panák na poli ,jenž odhánět má divou zvěř

zodpovědně vycpaný ,rozhlížím se po kraji.

Náhle spatřím šneka houmlesáka,

jak od ulity oprostěn,

zubí se od oka k oku

a všechno se mi vyjasní.

Řád purpurového srdce ,když na tykadlo mu připínám

plazoun slzí dojetím.

Zadostiučinění ,ve formě tří vlasů dědy vševědy

dám si zítra k snídani.

Závdavkem nechám si zahrát

Kde domov můj.

A půjdu zase o dům dál.

Protože nesnáším kravál !