Protože mi na tobě záleží Aleno!

"Co ti zase je?"

"Nic"

"No něco asi jo, když zase bulíš!"

"Prosimtě neřvi na mě!"

"Neřvu na tebe, jenom mě zajímá, co ti zase je. A víš proč mě to zajímá? No?"

"To teda vážně nevím."

"Protože mi na tobě záleží Aleno."

"Nezáleží, kdyby záleželo, tak se nechováš takhle!"

"Jak takhle?!"

"Tak, tak, no prostě chováš se jako typickej chlap-prostě jseš sobec!"

-----------------------------------

Chladný vítr profukuje autobusovou zastávkou, Alena stále pláče a Jakub na ní nelítostně kouká. Láska ho zaslepila a tak čeká, že mu Alena řekne, že pláče proto, protože ho podvedla.

"Tak mi to už miláčku řekni, jenom mi řekni kterej, se kterým jsi mi nasadila parohy, řekni kterej mi tě ukrad." Témeř prosí zoufalej Jakub.

Alena nechápavě kouká, nevěří svým očím.........."Cože?"

"Jakej kterej zase? Co to plácáš ty paranoiku?" V závalu slz zahlcuje zaslepeného Jakuba nadávkami.

"Víš co se stalo ty blázne?"

"No právě že nevím, nevím vůbec nic. Nikdy nic nevím, nikdo mi nikdy nic neřekne!"

-----------------------------------

Alena se snaží uklidnit a přemoci šílený vztek na člověka, kterého tak miluje a zárověň v  tuto chvíli tak nenávidí.

Jakub netrpělive přešlapuje v zastávce a mne si zmrzlé ruce.

"Já....zapomněla jsem si vzít prášek."

"Jakej prášek zlato?"

"No antikoncepci přece!" Vyprskla Alena v záchvatu breku.

"Miláčku??" Jakubovi se třese hlas.

"Přišla jsem na to až včera, když jsem to nedostala. Prášek jsem si určitě z plata vyndala, ale pak....asi jsem si ho zapomněla vzít!"

-------------------------------

Jakub přehodil přes Alenu bundu a pevně ji k sobě přitiskl.

"Jsem těhotná."

Oba sedí v zastávce, venku je hnusně. Koukají ven.

Děti čekající dítě.