Zmatená cesta za štěstím

Autíčkem bloudíš po světě,

 na koho narazíš, nevidíš v té tmě.

Slzy ti tečou po tvářích,

věříš ve hvězdy,

ty tě vedou na cestě ke štěstí.

Nevíš, kde je ani jak vypadá,

jen v naději, že existuje,

 jedeš dál.

Bolest,

která se od otázek a vzpomínek  hrne do hlavy,

tě nutí zavírat víčka.

Smutek cítíš na duši,

srdce máš tak prázdné a to tě dohání k tomu,

abys odjel daleko od těch špatností.

Bojuješ se všemi zlými silami,

držíš víčka otevřený a nenecháváš bolest zvítězit.

Náhle padáš do propasti,

padáš dlouho a nemyslíš na to,

co tě snad čeká dole.

Světla se kolem tebe rozsvěcí,

nechápeš,

kde se to nacházíš.

Spousty obrazů,

které se ti zjevují.

Snažíš se probudit,

otevřít oči.

Nejde to!

Co se děje?

Tvé auto ztratilo směr a zavezlo tě tam,

kde se ti klid dopřeje.