Povídka o zapomnění

Na tisíce ohnivých otazníků poletuje červencovou nocí a tiše se snáší na zem jako stoletý prach.

Kdesi na dně oceánu odpočívají znavené Odpovědi na otázky. Sem tam se některá pokusí odvalit balvan uzavírající je v temné jeskyni. Přes veškeré usílí s ním ani nehnou, když tu drobná ručka jedné z Odpovědí nahmatá něco jako klíčovou dírku. Moc zvláštní klíčovou dírku ve tvaru obráceného písmene S dole zakončenou tečkou.

Ohnivé otazníky pomalu hasnou v trávě, ve které se třpytí kapky rosy. Právě zhasly. Objala je tma hustá jako turecký med.

A tam někde na dně oceánu ve tmě ještě hustší pomalu utichají zoufalé zvyky. NĚCO umírá... Tisíce Odpovědí na otázky upadí v zapomnění.

---