Nedokončená práce (Walter Sullivan) (3)

... 16121,17121 - 18121 Nic Kdo je 21 oběť

Když tu začal telefon znovu zvonit.

 

„Walsh“ odpověděl

„Walshi máme tu další vraždu v tvý rodný vísce takže volám tebe“ ozvalo se

„Já už tady, ale případ mám“ snažil se George odpovědět

„Čísla“

„Jaká čísla“ zeptal se George

„17121“

 

„Do hajzlu“ řekl George stylem který umí jenom on

„Hned tam jedu“ dodal

„Jo je to v to domě pro sirotky“ dopověděl policista

George jel k další mrtvole. Tentokrát blízko jeho srdce. Blízko jeho rodné vesnice.

Autobus ujel kolem třiceti kilometrů a ostře zastavil, Walsh vystoupil a chvíli se díval na povědomé okolí a vzpomínal na dětství. Vydal se k sirotčinci, cesta vedla skrz topoly které byly zasazené tak při sobě že vytvořili z větví jakýsi tunel. George vzpomínal na to jak hrál baseball a míček se mu tu ztratil a on už ho nikdy nenašel. Když došel k místu činu viděl je hromadu trosek a spálených dřevěných pilířů.

 

„Kde je ta mrtvola, teda spíš to co z ní zbylo“ zeptal se George

„Tady nahoře pane“ zavolal neznámý policista

„Walsh“ odpověděl George

„Coudy“ řekl polda

„Říkejte mi Coudy“

George se vydal směrem ke Coudymu a začal vidět ohořelé tělo mladíka držícího svícen s čísli na hrudi „17121“.

 

„Sullivan“ řekl přimlženě George

„Už zbejvaj jen 4“ dodal

Trochu místo prozkoumal, ale jak očekával nic nenašel nic, nic, nic, nic. NIC.

 

„Zvláštní je že …“ pokusil se říct Coudy

„… tu nejsou stopy“ doplnil George

„Přesně“

 

George zavolal Rickovi ať se na to podívá, Rick zpočátku nesouhlasil ale když mu George řekl že to souvisí s případem přijel. George si řekl že zde nic neudělá a tak se vydal zpět k autobusu cestou v topolím háji našel starý baseballový míček. Ne řekl si to nemůže být.

Zvedl ho. Bylo mi šest když. Uviděl nápis na míči. Měl bys začít věřit B… zbytek nešel přečíst. Když došel na zastávku vzpomněl si na to že v ten samý den co ztratil míček uviděl postavu podobnou Sullivanovi vcházející do hájku.

 

„Náhoda“ řekl a všimla si ho mladá dívka a odpověděla

„Nic není náhoda vše je osud“

„Měl byste začít věřit partnerům“ dodala

„Hmm nejsi ty George Walsh? … Wally?“ doplnila udiveně

„Sofie?“ řekl trochu omámeně George

Sofie ho objala takřka se na něj pověsila.

„Wally“ zopakovala

„Ani trochu si se nezměnil“

„Za to ty jo a …“ nestačil dopovědět George a Sofie mu vlepila facku

„… sluší ti to“ dopověděl George

„Proč jsi mě opustil?!“ zeptala se

„…“

„Proč jsi utekl tu noc“

„…….“

„Jak dlouho to bylo“

„…………“

„Řekni něco chci slyšet tvůj hlas“

„Bylo to osm let, osmnáct dnů a šest hodin“ odpověděl pomale George

„Jak to můžeš vědět po hlase a mám kabát?!!“

„Vím o tobě úplně všechno Georgi Thomasi Walshi“ řekla zklidněně Sofie

„Kde teď bydlíš?“ snažila se převést konverzaci jiným směrem

„V Ashfieldu“ odpověděl

„Tam jsem se právě přestěhovala !“ rozzářila se Sofie

„Nejsi ženatý že ?“ zeptala se

„Ne … nejsem“

„To jsem si myslela, Wally samotář“ řekla jeho v mládí užívanou přezdívku

„Nejsi vdan…“ chtěl odpovědět George když tu ho Sofie políbila on také ale pak jsi uvědomil že už něco má něžně jí odstrčil. Sofie Vineberg dvaceti pěti letá naposledy jsem jí viděl osmnácti letou.

„Ne…., je konec a chtěla jsi to ty pamatuješ“  řekl

„Ale …“ snažila se

„Jedu domů a mimochodem jsem pořád policajt“ řekl a nastoupil do autobusu, věděl že to ukončila kvůli tomu že byl polda, už jsem se jí nechtěl plést do života řekl a sednul si na sedačku.

Když dojel domů řekl si že už bylo pořádně pozdě a že Rick mohl stihnout analýzu … Ach Sofie, Miriam jste si tak podobné zahleděl se. S jeho kravatou si pohrával vítr a on šel na policejní stanici řešit vraždy, vraždy které se nedali vyřešit.

 

Přišel na stanici kde čekal Billy zatím si ho nevšimnul, vzpomněl si na to co mu řekla Sofie Věř svým parterům nebo tak podobně a na míčku bylo B… Billy nebo to taky může být Miriam, Rick, šéf, dokonce i Sofie, Kdokoliv. Billy si ho již všimnul a řekl:

 

„Já to věděl to ta jasnovidka“ vykřikl

„Já to věděl Jasper Gain“ dokřikl

„Co o čem to mluvíš“

„Řekla mi že číslo sedmnáct bude Jasper Gain“

„Kdo?“ zeptal se George

„Jmenuje se Phdr. Vineberg“  odpověděl Billy

 

Sofie řekl si George

Nevěděl jsem, že se dala na spirituální a záhrobní síly. George byl trochu zmatený držel míček co našel a poškrábal se na temeni najednou ani nevěděl proč začal dostávat záchvat paniky dýchal zhluboka a musel si sednout. Když to přešlo zjistil že je Billy dávno pryč a že na stanici již nikdo nezbyl. Nikdy si nevšiml jak vypadá stanice ponure když tam nikdo není chvíli se vzpamatovával a říkal co to sním je asi přepracovanost asi přepracovanost uklidňoval se jo určitě nebo svědomí, že nikdo nikdy nezjistí kdo to spáchal, nebo svědomí, že podvedl Miriam, nebo nemoc?

George nevěděl jak v případu pokračovat.

 

„Nějaký bláznivý kopírák“ říkal si

„Tak proč to tak souvisí se Sullivanem ?“

„Proč ?“ opakoval si

Začal chodit po místnosti sem a tam a stále přemýšlel. Proč vůbec Sullivan ty vraždy dělal ?

Jaký měl motiv ? Rituální vraždy ? K čemu ? Opakoval si v duchu a stále přemýšlel.

Po chvíli se podíval na hodiny a zjistil, že je dávno noc a je nejspíš zamčen na policejní stanici. Po chvíli zjistil, že ne sám.

 

„Sofie ?“ řekl přítce

„Co tady děláš ?“

„Chtěla jsem tě vidět a věděla jsem že budeš tady“ odpověděla

Začala se přibližovat. Co asi chce, co chce v tuhle hodinu tady, co? Byla již u něho a chtěla ho políbit, George jí něžně odstrčil a pokusil se odejít. Když najednou na něj začali jít mdloby.

„Sakra“ začal se třást a spadl na kolena opíral se rukama o zem

„Co se děje Wally ?“ zeptala se Sofie

„Já .. jÁ… JÁ…“ nedořekl George a omdlel

 

Pomalu otvíral víčka a chtěl se protáhnout, pak si ale vzpomněl co se včera stalo a rychle se lekavě zvednul rozhlížel se, ale vůbec to tu nepoznával všude byly krabice a nebyl tu nábytek. Najednou George ucítil bolest hlavy a nahmatal si obvaz. Jak sem se zranil? řekl si. Chvíli seděl a zíval potom co se částečně probral začal slyšet hudbu rádio řekl si. Vstal a udiveě se prohlížel neměl totiž své oblečení. Sofie.

 

„Kde mám oblečení ?“ řekl a ucítil znovu bolest hlavy

„Je tam v rohu složené“ odpověděla Sofie a skutečně složené do komínku jak si pamatoval před osmi lety

„Koukám že ti svlékací prohlídky nevadí“ špitnul George a uviděl Lucky Strike ležící na druhém polštáři postele. Natahoval se pro ně když tu se blížila Sofie. Rychle se stáhnul.

„Mimochodem co mám s hlavou“ řekl

„Můžeš si vzít“

„?“ nechápal George

„Cigarety“

„Aha“ oddychl si

„Jak si spadnul na zem začal si bouchat hlavou do země“ řekla

„Divný, tuhle část si nepamatuju“ odpověděl George vstal a začal se oblékat počkal až Sofie odejde oblékl si kalhoty. Když byl u kravaty vydal jednu cigaretu ale neměl oheň přišla Sofie a zapálila mu.

 

George se oblékl a chystal se odejít.

„Kam si myslíš že jdeš?“ křikla Sofie

„Hmmm… do práce?“

„Ale tam nemůžeš jít“ řekla

„Proč ne bojíš se tu sama?“ odpověděl

„Schovej si sarkasmus chci ti říct tvojí budoucnost“

Tak a je to tu zas spirituální mumbo-jumbo. Řekl si George. Sofie se přiblížila, George ustoupil.

„Na tohle nemám čas“ řekl George a vyšel dveřmi

Vyšel před dům a zapamatoval si adresu. Možná se bude hodit. George nevěděl kolik je hodin jelikož zapomněl hodinky u Sofie a tak se podíval na pouliční bylo půl šesté. George si řekl že je na práci moc brzo a šel tedy domů. Doma se chvíli díval na televizi při tom se trochu najedl a usoudil že teď už má čas. Šel do metra. Dole při čekání na metro si vzpomněl na Cynthii a její mrtvé tělo, že už někdo musel informovat rodinu a že by se jich mohl zeptat na podrobnosti. Podíval se na odpočítávání pod televizí. Třicet sekund. Vzpomněl si že ho tu honil maniak a že mají jeho tělo. Rozhodl se tedy vydat k těm kdo mají tenhle případ.

 

Vešel do policejní kanceláře a ukázal „dědkovi“ tak všichni říkají hlídačovi odznak. Vyšel nahoru tentokrát o dvě patra výš.

„Kdo tu má toho sebevraha z metra“ zeptal se

„Já“ ozvalo se George chvíli hledal kdo to řekl ale nakonec ho našel

„Ten chlap mě v tom metru pronásledoval“ řekl

„Dokažto“ odpověděl

„Jak dokažto honil mě v metru málem sem zařval a VY mi říkáte ať to dokážu“

„Nuže“ odpověděl policista

„Nemůžu to dokázat byla půlnoc, nikdo tam nebyl“

„Takže to uzavírám jako sebevraždu“ řekl polda a usmál se

„Dobře“

„Uzavři si to ty napřímená svině líná neschopná pohybu aby byl případ co nejrychleji dokončen a co nejvíc lízt do prdele šéfům dočkáme se povýšení“ naštval se George

„Tak dost“ ozvalo se za ním George se otočil byl to James Stone

„Co to má znamenat?!“ zeptal se šéf

„No… když to vezmu z mého úhlu pohledu tak“ žehlil George

„Sklapněte a vraťte se ke svý práci Walshi“ křičel Stone

„ Dobrá už jdu“ potvrdil George

Zastavil se však u dveří a pootočil se všichni se na něho dívali jako vždy. Vší silou třískl dveřmi a vyšel z budovy šel k rodičům té zabité Cynthie. Cestou vymýšlel jak to podá, pak si vzpomněl že už ji to někdo řekl a tím se solidně uklidnil.

 

Byl u domu hledal zvonek nesoucí jméno Valesquez. Zazvonil. Nic. Zazvonil znovu.

„Ano“ odpověděl třesoucí se hlas

„Tady detektiv Walsh přišel jsem se zeptat na něco ohledně vraždy vaší dcery

„Pojďte dál“

Vyjel výtahem a zaklepal na dveře. Ukázal na kukátko odznak a konečně se dveře otevřely. Otevřel postarší muž a zavedl ho do obývacího pokoje. Tam již byla plačící žena. A mladík.

„Kdo jste“ zeptal se George mladíka

„Jsem přítel Cynthie“ aha řekl si George

„Už jsme vám vše zodpověděli“ řekl muž

„Nepamatuji si že bych se na něco ptal“ řekl George

„Vašemu kolegovi“

„Dobrá tak se zeptám ještě jednou“ mezitím se žena uklidnila

„Kdy jste ji viděli naposledy“

„V neděli asi v pět hodin“

„Šla s někým, sama“

„No dovolte“ řekl mladík

„Se mnou nebyla ani s nikým jiným“

„Všimla jste si něčeho zvláštního“

„Ne … ona … ona byla tak tak    Mladá“ řekla žena

„Nepohádali jste se“

„Ne ne ….“ Řekla žena a rozbrečela se

„Promiňte ale měl byste odejít“ řekl muž

„Dobře díky za kooperaci“ řekl George a věděl že nikdo z nich nic neví

 

Vyšel před dům. Blbče jediný co umíš je rozbrečet paní která ztratila dceru.

„Sakra tohle mě žere“

 

Řekl si a vydal se do baru blízko jeho bytu ne kvůli případu kvůli pití.

 

Vešel dovnitř a uviděl ty trosky vykopávky, které do sebe kopaly jednoho za druhým. Co tu vůbec dělám. Řekl si ale pak si uvědomil že mezi ně vlastně patří, že nemůže s případem hnout. Má tedy důvod tu být potvrdil si. Ne že by byl nějaký pijan co každou noc vypije dvacet piv a jde se domů vyspat, ale okolnosti ho dohnali k tomu že má PROČ tu být. Vydal se k barovým židlím u pultu a sedl si. Pohlédl na barmana a zamračil se tak že se barman skoro lekl.

 

„Skotskou   a dvojtou“ řekl George

„Máš to mít kámo“ odpověděl barman otočil se nalil a podal ho Wallymu

 

Po nějaké době byl George již značně v náladě. Vstal málem strhl pult a potácel se k východu ještě prohodil na nějakého muže se ženou.

„Kolik to žere“ a vypadl z dveří

 

„Šel“ po ulici a před očima se mlhavě zobrazovali mrtvoly s čísly na hrudi chronologicky a hned potom reakce příbuzných. Měl toho dost spadl do kaluže před svým bytem. Doma usnul na chodbě ve svém bytě.

 

Probudil se a zjistil že ho nepředstavitelným způsobem bolí hlava. Nebylo to jen obvazy zavázanou ranou ale i  včerejším pitím. Osprchoval se a vydal se do práce měl plné ruce práce dvě vraždy a žádnej důkaz.

 

Cestou si zapálil cigaretu. Už jen čtyři cigarety zbyly. Už jen čtyři vraždy zbývají uvědomil si náhle a podotknul si, že do té doby nemá šanci to vyřešit. Najednou se ocitl v nějakém obchodě všude byly květiny. Sakra jak jsem se sem dostal. Květinářství. Omylem vešel do květinářství.

 

„Do hajzlu“ řekl a při tom nedokázal odtrhnout pohled ze zdi

„Prosím“ zeptala se prodavačka

„Nic omlouvám se nechtěl jsem způsobit problémy“ špitl George otočil se a zmizel tak rychle jak se objevil

Aby to nebyl paradox mít stejně cigaret jako mrtvol do zbytku jednu zahodil.

 

Přišel na policejní stanici a řekl si že nemá náladu na dědka, ale musí tudy tak jako tak projít. Počkal si až někdo půjde a šel sním ať si to alespoň zpříjemní.

Kráčel těžkými kroky s rukama v kapsách a svěšenou hlavou plnou otázek, že si nevšiml procházející Miriam.

 

„Ty ale vypadáš“ řekla

„Co si včera dělal přejel tě parní válec“

„Měl sem reminiscenci s lahví whisky“ odpověděl trochu divně George a při tom si uvědomil bolest hlavy kterou zanechal včerejší alkohol

„Pojď sem“ řekla Jelikož George nechápal co má na mysli musela k němu přistoupit a uvázala mu kravatu a upravila límec a zakončila to tím že ho políbila

„Příště seancuj se mnou Wally“ a zmizela

George nevěděl co říct tak se alespoň usmál a vydal se zpět po schodech. Proč vlastně chodím po schodech uvědomil si.

Vešel do kancelářské místnosti kde již znovu všichni byli. Vydal se rychlejším krokem ke stolu a všiml si menší hromádky papírů na svém stole když tu:

 

„Nějak se to kupí co Georgi“ Billy vyhrkl náhle

„Jo, začínám si všímat že s tím nejspíš nedokážeme hnout což všichni víme“ odpověděl

„To znamená?“ nechápal Billy

„že se musíme soustředit na detaily“ doplnil George

„Co máš na mysli ?“

„Kdo ví UV lampy oděrky ve zdivu všechno“ řekl George

Billy pochopil a odešel pracovat, George si prošel papíry osobní údaje mrtvých a detaily o jejich životě. Nic z toho nevydedukoval. Zrovna zavíral poslední složku a přišel James.

 

„Máme tu další vraždu“

„… Sakr.“ Načal George

„Byl zabit již včera, nenašli ho protože byl v opuštěné věznici za městem našli ho hrající si děti“

„Kde to je?“ zeptal se unaveně George a promul si obličej

„Asi dvacet kilometrů odsud    ale tentokrát chci NĚJAKÉ výsledky!“

 

George se ihned vydal na cestu aby nemusel poslouchat kecy o případu od Jamese vzal sebou Billyho. Byli již pět kilometrů od cílové lokace. Billy musel načerpat benzín zastavil tedy u nejbližší pumpy. Když tankoval zeptal se.

„Ta předposlední vražda byla ve tvý rodný vesnici, že?“

„Jo“ odpověděl

„Nebydlí Sofie již v Ashfieldu?“ zeptal se lišácky

„Kam tím míříš ?!“ prudce se otočil George a znejistěl

„Ne Ne ne nikam jen si myslim že dvě se nedají udržet tak jako jedna“ řekl Billy George na to

„Natankuj dovez nás tam a přestaň mít stupidní otázky“ a nastoupil

 

Přijeli k docela odlehlé opuštěné vesnici. Policisté již započali ohledávat místo činu. George s Billym chvíli uvnitř strašidelné budovy bloudili až nakonec našli tělo u kterého již obskakoval fotograf.

„Budu hádat 18121 žádný stopy žádný pohmožděniny nic“ řekl zívající George

„Přesně tak odpověděl fotograf“ a chvíli s prací přestal

George se podíval a mrtvolu a zjistil že má hlavu v jakési jímce na vodu.

„Hmmmm… zajímalo by mě co dělá chlap v opuštěný věznici s hlavou v jímce na vodu“

„Rybaří?“ řekl Billy

George se pousmál a začal s ohledáváním místa činu NIC poté mrtvoly NIC jímky NIC … NIC jen čísla a tělo.

„Skoro to vypadá jako by se tam nedal v tomhle světě“ zvážněl George a poprosil Billyho ať ho vytáhne

Po usilovné práci nevěřili že tam tu hlavu dostal a vydali to i s poklopem. Při tom si George všimnul skryté fotky na části poklopu rozbalil jí a zhrozil se.

„Je to fotka ulice fotí se na samospoušť a nebo ho někdo fotí“ řekl Billy

George se otočil a místo do pytlíku si fotku schoval do kapsy. Věděl že je na ní Sofiin nový bytový dům a že je zezadu podepsaná. Nevěřil. Když jeli domů nikdo z nich nepromluvil. Neřekl to Billymu. Rozhodl se to ověřit a v případě potřeby mu to řekne nechtěl Sofii do toho zatahovat.

 

Po dokončení denní práce se George vydal domů. Jediná stopa a vede ke člověku blízko srdce. Jediná stopa jí zničí život. Jediná stopa mě vede kupředu Jediná stopa….

Toto si v duchu říkal až domů kde si lehnul na postel a koukal do stropu a přemýšlel co má dělat. Jít po ní ? Zachránit jí ? Udat Jí ? Ať udělá cokoliv porušuje morální nebo citové zásady.

 

Ráno se s leknutím probudil chvíli se probíral. Když byl jakž takž vzbuzený udělal si pro jistotu kafe. Motorový olej. Nejlepší každoranní přítel. Řekl si a zjistil že přemýšlí o hloupostech.

 

„Tak“

„No nic“

„Sakra“

„Proč zrovna Sofie“

 

Říkal si až se rozhodl za ní vydat a vyjasnit si pár okolností. Šel šel šel. Přemýšlejíc kouřících.

Když stál před domem tak se na něj podíval, připadal mu v tom okamžiku strašně veliký. Zašlápnul cigaretu. Zapomněl na to že kouří je při nějakých příležitostech. Chtěl zazvonit ale kupodivu bylo otevřeno, posloužil si tedy a vešel přivolal výtah a měl pocit jako kdyby čekal před gilotinou. Přišel k jejímu bytu a zazvonil. Otevřela mu sofie.

 

„Wally!“ rozzářila se

„Co potřebuješ ?“

„Mluvit“ řekl George

„Mluvit?“

„Mluvit o muži který měl hlavu dva dny v jímce na vodu v opuštěný věznici!!!“ řekl silným tónem George a vešel sundal si kabát jako by mu bylo horko

„Víš o tom něco,    Máš něco společnýho stěma vraždami kurva!,   Máš!!!“

„Nevím o čem to mluvíš“ odpověděla“

„Mluvím tu o OSUMNÁCTI LIDECH do háje!“

„Vražděni, vyříznuté srdce utopený pořezaný všechny druhy jen si řekni“

„Pět“ řekla nejistě Sofie

„Myslim že upálen čím mi uchází a vyřízl mu srdce“ odpověděl George a svěsil hlavu

 

Když se na ní znovu odvážil podívat držela nůž a vypadala jako loutka na špagátcích

 

„Co co to děláš?!!!“ zeptal se George

Ale v tom už byla Sofie u výpadu George chytil její pěst držící nůž a ona ho upustila. Ustoupil. Vytáhla ze županu revolver. A namířila na něj George se loučil se životem.

 

Ne! Takhle to neskončí řekl si a skočil po ní. Bohužel tak nešikovně že jí pistole nevypadla ale dokonce vystřelila. Střela letěla sice na Georgovu hlavu ale on stačil trochu uhnout.

 

Kulka ho, ale trefila.

Bulva pravého oka je teď někde na zemi v flecích krve.

 

George přišel o oko.

 

Vtom se Sofie jakoby probrala a našla George ležícího na podlaze dýchajícího však omráčeného bolestí.

---