Sebevrah

Byl to celkem klasickej pokus o sebevraždu. Nic zvláštního. Mladýho opustila ženská a on zatoužil ukončit to svoje pozemský trápení. Tohle se, koneckonců, děje denně. Stál na mostě a sledoval řeku, jejíž voda zhruba dvacet metrů pod ním nerušeně plynula vstříc vytouženýmu moři, kde se brzy ztratí a získá tak svobodu. Hladina tam byla mělká a vyčnívaly z ní ohromný šutry.

Měl slzy v očích a v duchu si rekapituloval útržky vztahu, kterýmu dával velký naděje. Stejně jako spousta podobně pitomejch kluků před ním.

Z myšlenek ho vyrušil přicházející chlápek ve zjevně podroušenym stavu. Potácel se ze strany na stranu a něco si celou dobu huhlal. Brzy zahlídl nešťastníka stojícího za zábradlím a přistoupil k němu natolik opatrně, jak jen to jeho stav umožňoval.

„Co tam děláš, ty vole? Dyť se zabiješ,“ zeptal se.

„Co je ti, kurva, do toho? Vypadni odsud!“ rozčílil se mladík.

„Hele, vole, že ty se chceš zabít?“ nedal se opilec odbýt.

„Dobře, jo, chci se zabít. Teď už to teda víš a můžeš vypadnout, co ty na to?“

„Ženská, co?“

„Jak to víš?“

„Vždycky je to ženská. Chlap se dokáže vylízat ze všeho, jenom ne, když se na něj vykašle jeho ženská. Je to velká rána pro jeho ego.“

„Tady nejde o žádný moje zasraný ego, pořád jí miluju!“

„Miluješ, nebo jí chceš píchat?“

„Co to je za debilní otázku? Co si to o mě, kurva, myslíš?“

„Víš, já si taky několikrát myslel, že sem zamilovanej a když mě pak dotyčná kopla do prdele, uvědomil sem si, že jediný, na co vzpomínám a co mi chybí je její zatracený tělo a šukání. To bylo to nejlepší na každym vztahu. Když sem pak za nějakou dobu na tohle sehnal další roštěnku, na tu předchozí sem už ani nepomyslel.“

„Ty si možná myslíš, že všechny vztahy sou jen o šukání, ale já jí vážně miluju.“

„Jasně, fajn, věřim ti, jen klid. V čem je teda problém?“

„Vykašlala se na mě, sehnala si někoho jinýho.“

„No jo, to se stává. Víš kolikrát se tohle stalo mě?“

„Jenže já na takovej život seru!“ vykřikl mladej a začal se nebezpečně nahejbat dolů.

„Hele, kámo, ser na to. Co takhle jí brnknout? Třeba by přijela a pokecala si s tebou o tom ještě.“

„To těžko, kromě toho mi nebere telefon.“

„Zkusil bych zavolat ze svýho a nějak to s ní uhrát, co ty na to?“

„Já nevim, podle mě je to stejně na hovno.“

„Tak to aspoň zkusíme, ne? Dej mi její číslo, promluvim s ní.“

Mladej chvíli přemejšlel, nakonec zašátral v kapse a vyndal mobilní telefon. Začal cosi vyťukávat na tlačítkách a spustil.

„Je to 720 419 885,“ diktoval.

Chlapík si zapsal číslo do svýho telefonu a vytočil ho.

„No do prdele,“ ulevil si. Tohle číslo totiž v mobilu už uložený měl.

Odešel z doslechu mladíka. Ozvalo se vyzvánění.

„Co se děje, Michale? Proč mi voláš takhle brzy ráno?“ zazněl ze sluchátka ospalej hlas.

„Jano, nechodila si předtim s takovym snědym vychrtlym černovlasym týpkem s knírkem a bradkou?“

„Chodila, proč se sakra ptáš? Už sem to s nim skončila.“

„Jo, to vim, jenže ten týpek stojí tady u mě na Kamennym mostě za městem a vypadá, že je odhodlanej si zaskákat a to zřejmě kvůli tobě.“

„A co tam, kurva, děláš ty?!“

„Šel sem náhodou okolo a viděl sem ho, tak sem se s nim dal do řeči.“

„Vyser se na něj a vypadni tam odsud!“

„Cože? To nemyslíš vážně? Nenechám ho chcípnout.“

„On neskočí, na to je moc velkej posera, věř mi.“

„Já ti nevim, vypadá docela odhodlaně. Možná by bylo lepší, kdyby si přijela hodila s nim řeč...“

„Teď? Zbláznil ses? Sou čtyři ráno! Ví, že spolu chodíme?“

„Ne, neví nic. Až teď sem se dozvěděl, že je to tvůj bejvalej. Přijeď a nějak to s nim vyřešíme.“

„Dobře, ale je to zbytečný, neskočil by.“

Chlápek zavěsil a vydal se zpět k nešťastnýmu mládenci.

„Za chvíli je tady,“ prohlásil.

„Jak se ti jí podařilo překecat?“

„No... Já sem přesvědčivej, fakt. Kromě toho si myslim, že jí na tobě pořád záleží...“

„Fakt?“

„No jasně, měla děsnej strach. Kdybys slyšel ty obavy v jejim hlase...“

„Určitě? Myslíš, že se ke mě vrátí?“

„No, nevim to jako jistě, ale dost možná by mohla, tak hlavu vzhůru. Dáš si cigáro?“

„Jasně, díky.“

Oba ještě nějakou chvíli čekali a pokuřovali cigaretu. Na mladíkovi byly zjevný známky nervozity, ale ani Michal se necejtil zrovna nejlíp. Netrvalo dlouho a přispěchala k nim drobnější blondýnka s notně nasranym výrazem.

„Co si to, kurva, myslíš, že děláš, ty zasranej idiote?!“ spustila hystericky na mladíka.

„Jano, bez tebe můj život nemá smysl, vrať se ke mě, prosím!“ spustil mladík plačtivě.

„Už je konec, Franto, tak se s tim smiř, ty pitomej srabe a přelez to zábradlí zpátky!“

„Proč si mě opustila, proč? Byl sem k tobě tak hodnej a pozornej! Nikdy sem tě nepodvedl ani neuhodil, udělal bych pro tebe všechno!“

„Našla sem si někoho jinýho. Tak to řeš jako pořádnej chlap a ne jako hromada sraček! Takovej je život. Už mi lezlo na nervy, to jak si mě furt obskakoval, tvoje zasraný srdceryvný výlevy a mizernej sex. My spolu nemůžeme prostě bejt, tak to sakra pochop a pojď sem. Ženskejch je přece spousta!“

„Mizernej sex? Skoro pokaždý ses přece udělala!“

„Předstírala sem to. Nechtěla sem pak pořád poslouchat tvoje fňukání a obviňování se.“

„Ne, to neni pravda! Vrať se ke mě, prosím! Já se polepším, ve všem, slibuju!“ začal brečet jako malý děcko.

„Konec debat. Je to tak, jak to je a ty nic nezměníš. Stejně na to nemáš, neskočíš. Znám tě, seš srab!“

„Já skočím, věř mi, že to udělám!“

„Tak dělej, skákej! Já čekám!“

Michalovi zatrnulo.

„Kurva, Jano, takhle s nim přece nemůžeš mluvit. Budeš ho mít na svědomí!“

„Žádnej strach, Michale, na tohle nemá, jenom vyhrožuje. Nadělá si do kalhot, přeleze to zpátky pude se vyfňukat za maminkou.“

Tentokrát zatrnulo pro změnu Frantovi. Věděl, že neskočí. Neměl na to a věděl to. Chtěl Janu jenom donutit, aby se vrátila, chtěl si zkusit ten pocit, ale rozhodně nechtěl umřít. Nečekal ale, že bude takhle bezcitná a zraňovalo ho to. A taky nečekal, že by se znala s tim opilym chlápkem.

„Vy dva se znáte?“

„Ne, kdepak, neznáme se. Představil sem se jí do telefonu,“ vydrkotal ze sebe Michal.

„Je to můj novej přítel, kvůli tobě bych rozhodně ve čtyři ráno nevážila cestu přes půl města,“ uvedla celou věc na pravou míru Jana.

„Cože?! Ty hajzle! To snad neni možný!“ zařval Franta a nebezpečně se naklonil.

„Do prdele! Ty krávo! Musela si mu to řikat?!“ zaječel Michal nepříčetně.

„Ale tenhle hajzl tě nemá rád! Má tě jenom na píchání! Bavili sme se o tom, než si přišla! Řikal, že láska je jen o sexu!“ spustil Franta v poslednim záblesku naděje.

„Co to kecáš, ty sráči?! Já se tě tu snažim zachránit a ty mě budeš práskat?!“

„Moc dobře víš, že si to řekl! Co řikáš na tohle, zlato!?“

„Je to pravda, Michale?“

„Jasně že neni! Jak mu můžeš věřit? Řekl by všechno, aby tě dostal zpátky! Pojď pryč, vyserem se na něj, ať si dělá co chce!“

„Michale, je to sice zoufalec, ale nikdy, nikdy mi nelhal.“

„Dobře, do prdele, řekl sem to, ale nemyslel sem to tak, ne s tebou!“

„Končim s váma oběma, pánové, odcházim!“ prohlásila Jana rezolutně a chystala se k odchodu. Michalovi se zatmělo před očima, přistoupil k Frantovi a začal s nim přes zábradlí zběsile cloumat.

„Ty jeden zasranej idiote! Chtěl sem ti pomoct a tohle je vděk?! Ty zmrde!“

Najednou se mu Franta vysmekl z rukou a následoval pád a tupá rána. Vyděšenej Michal se podíval dolů z mostu, kde spatřil jeho obrys na jednom z obrovských kamenů. Jana stála na místě a pozorovala celou tu scénu.

„Nechápu to, prostě skočil!“ vykoktal ze sebe Michal.

„Já sem tě viděla, ty jeden hajzle! Tys ho zabil! On by nikdy neskočil!“

„Ne, pleteš se! Já sem to nebyl! On mě od sebe odtrhl a skočil sám!“

„Co to tady kecáš, ty hajzle?! Já sem tě viděla! Normálně si ho tam shodil! Jdu to nahlásit na policii!“

Michal se rozběhl za Janou a chytl jí za rameno.

„Copak ses zbláznila? Byla to sebevražda! Neblbni přece!“

„Pusť mě, ty hajzle!“ zařvala Jana a snažila se vyvlíct z jeho sevření. Michal zpanikařil, svalil jí na zem a několika údery o silnici jí omráčil. Dovlekl jí až k zábradlí a přehodil dolů.

„Do hajzlu, co sem to, kurva, udělal?!“ položil si dost vyděšenou otázku. Dobře věděl, že jeho otisky budou na spoustě místech obou z nich a že spravedlnosti neunikne. To bylo jistý.

Klepající rukou vytáhl z kapsy cigaretu, přelezl zábradlí a zapálil si.