Předurčení , část I.

Pondělí, 6. února 1995

4:48

Další hnusný ráno. Je pondělí a začíná další pracovní tejden.Včera jsem to asi dost přehnala. Hlava mě bolí jako ještě nikdy. Asi půjdu vyprázdnit obsah žaludku. 

...

Už jsem zpátky. Moc si toho nepamatuju. Vím, že mě nějakej chlap pozval na panáka. Asi jich bylo hodně. Asi jsem ho nechala, aby mi to udělal na pánskejch hajzlíkách. Pamatuju si zadělaný mušle a cejtim něco lepkavýho na stehnech. Za chvíli musim do práce. Jdu si dát sprchu a oblíknu se.

5:51

Sedim v šatně už v pracovních hadrech. Je mi tak zle a za chvilku musim bejt na lince. Přecpanej autobus mi moc nepřidal. Smrad lidskýho potu a votrávený pondělní ksichty. Musim jít.

12:03

Pauza na oběd. Na jídlo nemam ani pomyšlení. Zapálila jsem si cigáro. Mistr mě ráno pořádně seřval. Prej nemam chlastat, když pak nestíhám svojí práci. Zasranej život. Ten mi taky může políbit...

14:35

Z práce rovnou do baru. Objednávám si druhou vodku. Konečně je mi trošku líp. Jen mě pořád bolí hlava. Za chvilku přijde Terry s Pokym. Nebudu pít sama. Už je vidím na schodech tohodle zaplivanýho pajzlu. Budu psát pozdějc.

Úterý, 7. února 1995

4:52

Hnusný ráno a zas ta hnusná bolest hlavy. Už nebudu pít. Včera se sešla celá parta. To byla zas jízda. Už aby byla vejplata. Mám sotva na startky a pár piv. Musím provést ranní koupací rituál a "hurá" do práce.

12:25

Nemám nějak náladu psát. Nesnáším tuhle práci. Nesnáším ty lidi tady. Chci pryč...

Středa, 8. února 1995

3:17

Zrovna jsem si zapálila. Nějak se motám. Asi mám zas v sobě nějaký to promile.Vzbudila mě noční tramvaj projíždějící pod okem tohodle hnusnýho doupěte. Vedle mě v posteli chlap, co za mě včera platil. Nemůžu si vzpomenout na jeho jméno, ale vim, že mi ho řikal. Teď už asi neusnu. Za chvíli bych stejně vstávala do práce. Už teď se mi tam nechce. Mistr s prasečím ksichtem po mě zas bude házet ty svoje chlípný pohledy. Pak mě seřve při sebemenší chybě. Dělá mu to dobře. Vím to. Když na mě ječí nikdo nemůže přehlídnout bouli na jeho kalhotech. Prasák. Jako ten druhej. Žena mu prej nerozumí. Ptal se, kde bydlim. Cesta taxíkem domů. Rozlitá flaška červenýho vína na zašedlým prostěradle. V posteli tomu moc nedal. Chudák jeho žena. Možná dobře, že neznám jeho jméno. Chce se mi spát. Dám si ještě panáka a jdu si na chvíli lehnout.

14:52

Ráno jsem zaspala. Flaška vodky byla vypitá a ten chlap, co si nepamatuju jeho jméno byl pryč. Utíkal za ženuškou...pche...pokrytec! Do práce jsem dorazila po půl desátý. Mistr na mě zas ječel. A dělalo mu todobře. Prej mi strhnou něco z vejplaty. Hned po práci jsem si šla do baru zklidnit nervy.Akorát dorazil Tom. Dneska nikdo jinej nepřijde. Nevadí. Stejně si zejtra nebudu zas nic pamatovat. Měla bych přestat pít...

Pátek, 10. února 1995

4:48

Další ráno. Zas stejně odporný. Včera jsem se ke psaní nemohla dokopat. Stejně to byl jenom další hnusnej den v mým podělaným životě. Jeden den jako druhej. Pořád to samý. Do práce s kocovinou, pak do baru a potom mám vokno. A pak to vodporný ráno. Jdu zvracet...

11:25

Už sedim v baru. Musela jsem se jít  něčeho napít. Mistr tam dneska nebyl. Ten, co ho zastupoval se slitoval a pustil mě k doktorovi. Svedla jsem to na ženský potíže... Na dnešek mám neschopenku. Aspoň něco. Ten chlap na druhý straně baru na mě pořád civí. Vypadá to, že tu nebudu sedět na suchu. Než přijde Terry. Slíbila, že mě založí do vejplaty. V pondělí jí to vrátim. Sakra, proč mě tak bolí hlava? Dneska jsem přece ještě nic nepila. Že by to bylo ještě ze včerejška? Ten chlápek jde ke mě. Není špatnej.

17:38

Terry dorazila po pátý. Přinesla mi peníze. Teď je na záchodě. Motá se mi hlava a děsně bolí. Nemůžu ani psát.