Básničky z Nonstopáče

Dostala jsem těžké zadání: udělat příběh z veršů, které se zrodily o novoroční noci v Nonstopáči u Masarykova nádraží. Hustě popsaný blok místo původu vzniku těch básniček nezapře...: jeden list něčím politý, mezi druhým a třetím listem ještě drobečky tabáku, mezi verši krásné obrázky, anglická slovíčka...Psali jsem ty verše dva, ale je, myslím, lehce rozpoznatelné, co je koho podíl. Ta noc byla naprosto zvláštní a naprosto výjimečná, a nejen tím, že začínalo tisíciletí...Byla to noc, která nám hodila věnec kouzel-a my jsme stačili pár lístečků zachytit... Na zveřejnění jsme se samozřejmě dohodli oba, já i můj ...spoluautor... Ty básničky jsou psané hlava-pero, mohly by být samozřejmě vylepšené a naprosto odpovídající všem pravidlům, ale schválně je nechávám "v původním znění". Je to dokument chvíle. Kdo nebude rozumět, ať si napíše o titulky. Díky, milí čtenáři. Jsem si samozřejmě vědoma, že jako celek to jde hodnotit těžko, proto hodnoťte tu, co se Vám líbí nejvíc. Díky. RA ze SaRy

Básničky z Nonstopáče PF 2001 2 x ke mně O toč svoje O či 1 x to vyjde *** V Nonstopáči u Středu nalijí nám grog Pijem ho mezi verši ...a někde mezi námi nevysloven leží nový rok. *** Zlomila jsem Tě v sobě jako nůž Ve prospěch věci, jinak to nejde... Když já jsem žena A Ty muž *** V potu v krvi kameny jsem lámal a prošel póly severní i jižní Údolím smrti a ronil slzy bolesti Saharou, pískem, výhní ...a vrátil jsem se domů . . . schoulit se do Tebe... *** Píšu Ti dopis: prosím o radu... Jak v sobě květy otrhat- a nevyplenit zahradu...? Dopřej si někdy smutný půst netrhej květy nech je růst... *** Variace na aktuální píseň z rádia: Nezhasínej, nechoď spát... Až do rána bílého budeme si verše psát... *** Byla jsi cesta rovná, přímá zatáčky žádné dneska jsi bludiště beze mne... ...prázdné... Možná jsem hádanka, ale ne bludiště. Ty do mě cestu znáš- pro dnes i pro příště... *** Mezi tělem a hlavou mám mezeru poznal jsem totiž katovu sekeru... Mezi mozkem a srdcem mám díru neznal jsem totiž své lásky míru... V hlavě máš zámek, v ruce klíč. Otevři dveře- zlé pusť pryč. *** Moje a Tvoje slova jak vlak a přípoj čekaj na sebe. Moje zní: POJEDEM a Tvoje: DO NEBE /Nebo DO SEBE, když je ten nový rok/ *** Srážka zeměkoule s asteroidem byla v tu chvíli již neodvratitelná a bylo jen otázkou času, kdy svět přestane existovat. Měla jsi strach. Vzal jsem Tě za ruku a řekl: Neboj se, to jen padá hvězda... *** Ty básník jsi A na tom nikdo nic nezmění Tím méně průzkumy, veřejné mínění. Ne, racku, básník ne, jenom tulák po hvězdách. Čaroděj a Bystrozraký v tmách... Chtěl bych, až budu na cestě do pekla, moci s klidným svědomím říci: Neumřel jsem někomu, umřel jsem všem... V tom pekle kvete růže stolistá, ten stý květ máš v srdci,milý, dojista.... ...nebo trn *** Do vlasů vpletu si verše, do uší pověsím slabiky Čtu Tě a úžasem zahazuju pero S básněmi začínám znovu Od píky *** Tak jsem si vzpomněl a odpovídám, co jsem vlastně zač kovboj, tulák, tramp a se životem hráč A najednou - prý básník... ne! a říkám Ti znova mě prostě jenom baví skládat k sobě slova Skládáš je dobře, můj milý, máš v sobě louku a na ni slova pouštíš Tak zlehka... jako motýly. *** ... A až Ti někdy budou téct slzy, zašeptej: Racku... a já přiletím Brzy... Už šeptám, racku, už šeptám když vchází smutek do hlavy tak přileť prosím brzy můj racku chechtavý... *** Tisíc let jsme hledali tisíc nacházeli teď budeme tisíc let psát ...poezii A našli jsme. V hlavě mi básně zrají jako klasy. Už vím, o čem to bude. Určitě? Asi... *** ať Ti to píše:-))) rackůůůůů... máš na to jenom tisíc let tak vezmi do ruky si kouli /tu země/ a popiš celý svět. *** Zavři oči a uvidíš nebe V oblacích plachtí kormorán Já do bloku Ti píšu: díky moc, Ty nejsvatější ze všech rán... Vrátí se kdykoliv uvidím Tebe... *** A tak prostě na závěr schovej si zátku z korku a básně nech si zažrat do těla až do kostí až k morku. *** Nový rok o nás se zlomil jako hůl Z Tebe i ze mě vzal si rovným dílem Půl /a půl/ *** /01-01-01/

---