Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívce
26. 08. 2005
4
0
637
Autor
Tihtala
Nikdo Ti je nevzal,
sama jsi ztratila svoje křídla
Každé pírko shořelo ve víně
a něčích slzách
Máš krev na řasách a v očích
věky rozkoše
co kradeš po ulicích slepým
pod nehty
máš zadřenou noc a jejich šedé kůže zpoza snů
A ty se tomu usmíváš?
Lidi ti plivou do vlasů
pod košili cpou slámu
a spousty dotyků
přiškrcených dlaní
Zpíváš jim pod víčka
o pravdě
a sama skládáš stovky lží ze sametu
k nohám básníka
do peří a prstem píšeš sliby prachem z cest...
trochu se priklanim k Richieemu..
da se to cist, ale .. nejvic ta prvni cast..
mně se líbí prostřední část
sloveso "máš" bych klidně viděla jako záměr (?) ale nevim...
spíš nechápu to Ti / ty, jakej je záměr velký/malý písmeno
jak napsal Richiee, "znáznakuj to" a bude to fajn
Bylo by to daleko lepší, kdyby to bylo úspornější. Máš potřebu všechno v básni vysvětlit, stačilo by náznakové vyjádření. Sloveso máš je naprosto vycpávkové a v první strofě hned dvakrát... To je ale jen příklad. Nápad to není špatný, ale k nohám básníka (což je nejhorší verš v básni, který je patetický a sebestředný) bych raděj složil něco méně ukecaného.