Kamínek z pyramidy

Probuzen tisíci polibky ranního slunce,

Oči těkají po ostrých siluetách jitra,

Oknem proudí dech babího léta,

Vyhaslé svíce ví kdy ztratil jsem řeč.

Stoupají oblaka páry od čaje s medem,

Okvětní plátky růže rozsety na bílém polštáři,

Melodie ticha zatavena v prostoru pokoje,

Vůně peřin ví kdy pil jsem z pramene touhy.

Vteřina za vteřinou kráčejí myšlenky o kráse bytí,

Minulost okamžiků předává poselství budoucnosti,

Další kamínek přibyl k základům pyramidy štěstí,

Jen žhnoucí srdce ví komu svou vroucnost dalo a dá .....

                                                                   ... má lásko.