Kdo poletí z kola ven?

Ve chvíli kdy vběhl doprostřed centrální mučírny a s prstem na spoušti měl pro ty šmejdy připravenejch pár pěknejch elektrickejch šoků, se nad Adamovou hlavou ozvala výzva k evakuaci. Zatraceně, takovej pech. Ať mu nikdo nevykládá, že to není zmanipulovaný.

Před chvílí se mu podařilo splnit jeden dílčí testík, takže za bonusy vylepšil svůj paprskomet. Když vybíhal do schodů, šeredně ho ještě bolely svaly a nejen ty. Následek odpoledního programu. Hnala ho nenávist, nenávist, která mu pomáhala přežít až do teď. Byl si skoro jistej, že finále ho nemine. Nejdřív ale musí vyřadit tu mrchu. Vymlátí z ní duši.

Tentokrát musel v roli zajatce vydržet spoustu ran a všechny ty věci co mu prováděla. Ta svině Eva mu s chutí přidala nad rámec úkolu, to je jasný. V posledním kole se spikla s tím srabem Serpem proti němu. To ho dokázalo pěkně naštvat. Naštvat a nakopnout k dalšímu výkonu, možná by to dneska nakonec bez touhy po pomstě nezvládnul. Teď byla nějaká konečná prémie hodně v pozadí zájmu. Hlavně musí dostat Evu. Nenávist ho doháněla k nepříčetnosti.

Když nad schodištěm zahnul a otevřelo se před ním prosklené atrium mučírny, na kříži uprostřed uviděl zbičovanýho Serpa. Ten mamlas už to zase odskákal. Poslední dobou akorát ztrácel a z obávanýho drsňáka prvních kol se stala loutka, která co nevidět poletí ven. Za ním, trochu napravo, stála ta mrcha a kamínky odskakovaly, jak bičem nedočkavě sekala do štěrku u svých nohou. Už na něho čekala. Ještě chudinka netuší, že ho s tím svým šidítkem tentokrát nerozhodí. Aniž by zastavil, spustil nabíjení a odpočítával vteřiny před výstřelem. „Teď si to slízneš kočičko,“ v duchu se usmál.

V té chvíli se nad jejich hlavami ozval hlas Matky. „Pozor, poplach prvního stupně, vnější ochranné systémy porušeny, akutní hrozba bouře, urychleně se přesuňte do centrální kobky. Až do odvolání je hra zastavena. Nevycházejte až do odvolání, porušení příkazu bude potrestáno okamžitým vyřazením ze hry.“

„Do prdele, to se muselo stát zrovna teď,“ zoufale zařval. Jo, Serp má možná smůlu, tohle určitě nezvládne, ale Adamovi se teď taky zrovna nedaří.

Vykašlal se na pomoc i pomstu bližnímu a vyrazil k šachtě. Slyšel jak někdo ztěžka běží za ním. Odolal pokušení zavřít Evě před nosem, i když by si to zasloužila. Ke svému překvapení zjistil, že není sama, ale vleče za sebou Serpa.

To mu mohlo bejt jasný. Ten slizkej parchant má velkou grupu skalních fanoušků. Až bude definitivně vyřízenej, tak koho asi budou volit? Ta mrcha Eva je zase o krok napřed. Teď se nesmí nechat rozhodit. Přece si nenechal propláchnout střeva zbytečně. Tohle prostě už nemůže vzdát.

„Co to je zase za kravinu?“ vztekal se, když se dveře výtahu zavřely.

„Asi jeden z úkolů, zase budeme chvíli spolupracovat,“ posměšně si odfrkla Eva.

Byla jednou z veteránek profesionální reality show stejně jako on. V obou případech jim kombinace pornoherce a akčního hrdiny přinášela spoustu zakázek. Navzájem se respektovali, v týhle branži se všichni lidi znají víc než dobře. Z mladý zlomyslný kočičky se už stala drsná a surová štětka. Diváci jí milovali a Adam rozhodně nechtěl nic podcenit.

Trochu ho zaskočilo, když se před ním zhroutila na dno výtahu.

„Já se na to vyseru, máma má zase rakovinu. Já tu prémii potřebuju. Chápeš Adame, já nemůžu hrát věčně a máma mě potřebuje.“ Eva se upřeně dívala na Adama a po tvářích jí tekly slzy.

Co to na mě ta kráva zase hraje, a i kdyby, koho to zajímá.

„Neměla jsi mi dneska z prdele dělat cedník holčičko. Tvoje trable jsou mi úplně ukradený.“

„Ne, Adame. Já prostě potřebuju nahnat nějaký body, jinak nesplním limit a spadnu do nějaký malý nezávislý soutěže. Nemůžu už znovu začínat. To už nezvládnu. Víš, co by to pro mě znamenalo. Minimálně návrat z Orbitu zpátky na Zem, do tý všivý díry. Už nejsem mladá holka, který stačí ukázat kozy, teď musím makat, a že to není snadný, to víš sám moc dobře.“

Ta kráva se už úplně zbláznila, co si o sobě myslí. Sklonil se k ní a zařval pěkně zblízka do Evina obličeje: „Tak to mě strašně mrzí, že to nezvládáš, ale milosrdenství musíš hledat jinde, seru na to, seru na tvůj mizernej osud, jsi mi ukradená i s tím svým těžkým životním údělem.“

Adam začal chodit dokola a tlouct do stěn výtahu. Nebylo lehký se totálně nadopovanej udržet v klidu. „Sakra, kde jsou pokyny. Dejte nám ty zkurvený pokyny, nebo to tady rozflákám.“ Konečně se výtah zastavil a dveře se otevřely.

Uvítala je rozsvícená obrazovka, nejdřív běžná znělka Galaktické a za chvíli se na ně a jim podobné v dalších sekcích usmíval Správňák Fred. Málokdy si na své svěřence velký boss udělal čas. Seděl jako vždy ve svém křesle a s klidným výrazem usrkával jasně zelený nápoj, věčnou svěžest. Nejdražší pití pod Sluncem. Jednou se ho v nějaké televizní diskuzi ptali, nakolik ho ta libůstka přijde.

„Pro vaši představu, kdyby jste vlastnili tisíc otroků, na skleničku pravé věčné svěžesti budou vydělávat přibližně týden,“ opověděl. To bylo už ale před mnoha lety, poslední dobou se na veřejnosti téměř neukazoval.

„Drazí přátelé, omlouvám se, že vás ruším při práci, ale rád bych vám teď něco řekl,“ zahájil Fred svou řeč.

„Jistě víte, že jsem pro svou Galaktickou superligu vybíral vždy ty nejschopnější z nejschopnějších. Omlouvám se za průtahy, ale s tím co vám nyní představím jsme si museli být absolutně jistí. Mám pro vás radostnou zprávu. Nechci už vás dál trápit tréninkem. Mám pro vás skutečný úkol. Úkol jediný, který ale troufám si říct, vás zaměstná na plný úvazek.“

Zvedl pravou ruku nad hlavu a mezi palcem a ukazováčkem držel jakousi lahvičku. Adamovi připomínala kapky proti kašli. Ruka se Fredovi nepatrně třásla, ale stále neztrácel nic ze svého pověstného šarmu. Působil velmi přátelsky, když s klidným výrazem pokračoval.

„Nad celou Zemí byl právě rozprášen nový smrtelný virus, který celou současnou lidskou populaci včetně mě samotného svědomitě usmrtí. Můj čas tak jako tak pomalu nadešel a rád bych ještě něčím přispěl ke spáse světa.“

S laskavým a klidným výrazem jim všem na Orbitě i na Zemi v přímém přenosu oznamoval vraždu miliard.

„Pro vás na Orbitu je velmi důležitý fakt, že vir má naprogramovaný defekt, načasovanou mutaci. K té dojde dle našich výpočtů nejpozději za čtrnáct dní. Nový kmen viru se opět stane lidem zcela neškodný. Země bude již po měsíci znovu tím báječným místem k narození. Věřte tomu, nic jiného vám ani nezbývá.

To je můj poslední a doufejme váš první krok. Zbývá na vás ještě spousta práce, která dá prostor novému a lepšímu lidskému pokolení. Jeho základem jste vy. Aby jste to neměli úplně těžké, budu vás chvílemi ze záznamu navštěvovat.

Už za měsíc vás všechny přivezou zpátky na Zem záchranné moduly. Celý prstenec Orbitu bude poté automaticky zničen. Necítím potřebu vám cokoli zdůvodňovat a objasňovat, to už ponechám na vaší mytologické obrazotvornosti, která bude jistě dostatečně krvavá a sexuální. Snad krutě nemilosrdná jako jste vy a jako jsem já. Zbývá jen popřát novému pokolení, tedy vám, a světu hodně štěstí.“

„Ty vole, tak to je síla, to s náma pěkně vymetli. Tvý matky je mi líto, ale aspoň to bude mít rychlý,“ Adam trochu vystřízlivěl a snažil se domyslet situaci.

„Tys mi to fakt sežral?" rozchechtala se Eva. "Takovej fór a my to tu musíme zabalit. Tak to mě totálně dožrali."

Dál cosi nesmyslně žvatlala a s nepřítomným úsměvem se dívala do strnulého objektivu satelitní kamery, kterou strachy šílená obsluha před chvílí opustila. Kameraman právě v záchvatu hrůzy utíkal ulicí, když byl smeten a roztrhán na kusy lidskou masou.

Zástupy otroků právě prolomily obranu a vyhrnuly se z děr svých fabrik jako mravenci. Začaly rabovat. V miliardových rojích ždímaly poslední zbytky přepychu. Byl jim zapůjčen aspoň na týden. Apokalyptická mračna kobylek.