Láska mezi antikou

PO hooooooodne dlouhe dobe jsem zase neco napsal. Tentokrat je to takova naivni romantika s hodne softcore erotickym nadechem. Bohuzel, zda se mi, ze muj styl psani se na podobne veci nehodi.

Lehce inspirováno skutečností

Nevím, čím to mohlo být, ale tentokrát se mi naše třída zdála poněkud prázdná - a přitom až na tři lidi byli přítomni všichni. Seděl jsem na židli a snažil se poslouchat výklad učitele o antické literatuře, ale nemohl jsem se pořádně soustředit. Mezi Socratem a Aristotelem bylo ještě něco, co mi hlodalo v hlavě. A nebyl to Platón...
Někde u Etiky Nikomachovy se na dveře ozvalo nesmělé zaklepání a pak se ozvalo vrznutí, jak panty protestovaly proti svému použití. A vešla do třídy.
Irena. Moje spolužačka. Stosedmdesát centimetrů plných elánu, rozumu a nepříliš velké trpělivosti. Až nyní jsem si plně uvědomil, že to byla ONA, která mi tak scházela.
Omluvila se s provinilým výrazem, že jí ujel autobus a tak musela čekat na další spoj, otočila se a svezla se do lavice. Doufám, že nezpozorovala, jak se na ni koukám.
Otočil jsem se zpět na učitele a snažil se neusnout. Najednou se mi v duši usadila neuvěřitelná pohoda.
Mžoural jsem na několik dní nesmazanou tabuli, poslouchal monotónní výklad a víčka se mi klížila.

Najednou se mnou někdo zatřásl. S trhnutím jsem se posadil. Třída byla prázdná, tabule klasicky nesmazaná, učitel nikde. A pak tam byla ONA. To ona mne probudila a teď pobaveně sledovala slinu, která mi po celou dobu spánku vytékala z koutku a nyní si nemohla vybrat, jestli ukápnout nebo raději vesele plandat na bradě. Rychle jsem si ji utřel a snažil se netvářit jako idiot.
"Ehm. Promiň, ale kde jsou všichni?", zeptal jsem se ještě rozespalým hlasem.
"Hodina skončila už před půl hodinou. Učitel odešel, asi si ani nevšiml, že spíš. No a ostatní se dohodli, že tě tu nechají," prozradila mi a její hlas mi pomalu z šedé hmoty mozkové dělal sulc. "Já jsem si tu ale zapomněla peněženku a když jsem tě tu viděla na lavici..."
Už mi to bylo jasný - v rovnici spánek, moje tajná platonická láska a prázdná třída mi vyšlo jediné možné řešení - spím. A tohle je jeden z nejhezčích snů, co se mi kdy zdál.
"Půjdeš teď domů? Že bys mohl jít se mnou na vlak, aspoň bychom pokecali," zeptala se mě ONA.
Sen na víc než devadesát devět procent.
"Jasně. Rád," vyhrkl jsem rychleji, než by bylo vhodné a začal si balit věci do tašky.
Sledovala mne a na rtech jí pohrával úsměv. Nadechla se a tak nějak šeptem, skoro jako by nechtěla, abych to slyšel, se zeptala: "Já se ti líbím, co?"
Nevím, kdo z nás dvou více zčervenal, každopádně soutěž v koktání bych vyhrál na plné čáře. Když jsem se trochu uklidnil a tep mi klesl pod čtyřcifernou hodnotu, podíval jsem se jí do očí a zcela vážně řekl: "Jo. Moc. Vlastně se mi líbíš už od první třídy, i když tehdy jsem si to ještě pořádně neuvědomoval. Jsi nádherná a navíc i chytrá. A vždycky, když se na mne podíváš, poleje mě horko a já mám strach, abych se před tebou nějak neztrapnil."
Kdyby vedle mne teď seděl Freud, moudře by pokýval hlavou a prohodil cosi o tom, že povídání si ve snu s dívkami je jasná známka sexuální nevyzrálosti. A já bych byl ten poslední, co by mu to rozmlouval.
Irča po celou tu dobu neuhnula pohledem a když jsem dořekl poslední slovo a už se zdálo, že trapné ticho skončí až s prvním ranním zvoněním, všiml jsem si malého odlesku v jejím oku. Po její nádherné tváři putovala slza a pod jemnými doteky slunečních paprsků zářila jako perla. V srdci se mi ale usadila nejistota. Co jsem řekl? Já vůl, já místo abych jí řekl, že ji vlastně miluji, tak ji rozpláču.
Trošku mě uklidnilo, když mne objala a mírně políbila na tvář. Celý jsem ztuhl. A když říkám celý, myslím to doslova. Nejspíše si toho všimla, tiskla se ke mně až moc těsně, ale nedávala to najevo.
Místo toho řekla: "Víš, ty se mi taky líbíš. Dříve jsem si o tobě myslela, že jsi jen blbeček, ale teď, když jsem tě už lépe poznala, došlo mi, že jsi vlastně hodně príma kluk. Pozornej, citlivej... A nemysli si, že jsem si nikdy nevšimla, jak na mne koukáš." Podívala se mi do očí a usmála se.
Hlavou mi bleskla mikroskopická myšlenka o "blbečkovi", ale její úsměv ji zahnal někam dozadu, kde se uhnízdila, založila rodinu, vychovala děti a když přišel její čas, pokojně umřela.
Trvalo asi hodinu, než jsem si byl schopen uvědomit, co se pak dělo. Když tak na to vzpomínám, klepou se mi kolena. A vlastně doteď jsem nepochopil, že když se moje rty spojily s jejími, nepřišla žádná facka nebo podobný zlořád. Naopak, ona sama se ještě více přisála a jazykem laškovně pozlobila mé zuby. Další děj by měl zůstat raději skryt, protože co se pak dělo je příliš osobní, než aby to tyto stránky unesly. A hlavně - ony momenty byly to nejžhavější, co jsem kdy zažil a nerad bych někomu spálil monitor.
Ještě rozechvělý jsem ji doprovázel k vlaku, pln nových zkušeností a pocitů. Nějaké velké zvíře na mne zevnitř řvalo: "Ty ses zamiloval! Teď jsi ztracenej! Konec, finish, finito! Budeš za ní běhat jako pejsek a dělat, co jí na očích uvidíš. Svoboda skončila, hochu. Máš po ptákách!" a jiné, ještě větší zvíře si nadšeně zpívalo What a wonderful world.
Počkali jsme, až jí přijede rychlík, držíce se přitom za ruce jako dvě hrdličky. A pak mě vášnivě políbila, do ucha mi pošeptala "Miluji tě" a zmizela ve vagónu.
Stál jsem na nástupišti, i když vlak už odjel a nevnímal své okolí, hlavou mi stále dokolečka táhly ta dvě slova. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě...
A pak mne probudilo trhnutí za rameno. A zažil jsem bohužel dosti nedokonalé deja vu. Prázdná třída tu byla, učitel tu taky nebyl. A tabule... no, hádejte. Bohužel tu ale nebyla ani Irča. Na druhou stranu zde byla postarší uklízečka, která se usmívala a mumlala něco o spaní ve škole. Slina tu byla taky. Rychle jsem si ji setřel, naházel věci do tašky a vypadl ze školy. Až cestou jsem si uvědomil, že mám docela vlhko v oblasti mezinožní a ne, moč to opravdu nebyla.
Když jsem potom doma ležel na posteli se zavřenýma očima a v mysli se mi rýsoval obrázek mé lásky, slíbil jsem si, že zítra, až přijdu do školy a uvidím jí, tak k ní přijdu. A zopakuji to, co jsem si už procvičil ve snu. Protože já ji miluji. A už to nedokážu skrýt...

---