H O R O R

H O R O R Zas jdu na svou noční cestu milou jako pondělí. Po půl hoďce: "Vale!" městu. A lidi jak by vymřeli. Blikaj´ lampy na mý kroky u vedlejší koleje. Pohřebiště. Mrtvý vlaky. Hrůzou pot mě poleje. Najednou tma. Černočerno. Chlad. Jak čvachtám do louží. Snad se přes to přese všechno do cíle včas doploužím. Do ticha řvou moje boty u spícího hřbitova. Písek píská zvrhlý noty. Duchové jdou rajtovat. Jeden pár set metrů křepce, kvačím, jazyk na vestě. Hrobník přivinul se měkce k lopatě, své nevěstě. Vidím světlo! Spása! Šťastný cesty mojí konec zdá se. Nahlídnul jsem za roh, za sny. I štěstí snu jen podobá se. Děsuplný štreky kvapík do ztracena rozplývá se. Horor teprve má začít. Dvanáct hodin noční. Práce! 13.12.2000 mlok

---