Ztratit duši

Přes pustou pláň, šla bych ráda,

i nepříteli nastavila záda.

Jed hada do sebe proniknout nechala,

na nesplnitelou misi se vydala.

 

Anděly krev plakat viděla,

ďábla nechala vstoupit do kostela.

Dýku uvíznout v mém krku -

podala bych i smrti ruku.

 

Tisícům bodnutí včel bych odolala,

snad bych se přitom i usmívala.

Miliónům kamení, vržených na mou hlavu,

třeba i nenávisti celého davu.

 

Ustála bych hořící hranici,

výstřely ze zbraní na mě mířící.

Bič ze zad kůži mi rvoucí,

i tu tmu, život beroucí.

 

Unesla bych krev z rukou mi proudící,

i sebe na kolenou klečící.

Mráz, co mi srdce zastaví,

žár, který mi oči vypálí.

 

Jediné, co mě dokáže porazit,

ne zabít, ale o duši připravit.

Je to tvá zrada, můj příteli,

pohřbít Tě už dávno měli!

---