Strašák nebo člověk?

Není to tak občas i s člověkem?

Voda stéká po kapkách

do prázdných lahví

houpajících se na slaměném strašákovi

jemuž kdosi sebral klobouk.

 

Stojí na stráži sám, jen s vranami,

černými milenkami, co na paže mu sedají

a vábí ho voláním do hluchých uší.

 

Otáčí se v poryvech větru

na násadě od koštěte

a snaží se udržet.

 

Snaží se nemyslet na to

jak ho prudký vichr láme vedví

a shnilá sláma z něj opadává.

 

Tak rád by tu stál ještě jedenkrát

tak mladý a krásný

jako poprvé…

 

Však i ta malá chvíle nepozornosti stačí

aby se stojan prolomil

a on na tisíc kousků dopadl na zem.

 

Leží…

Potrhaný, opuštěný a mokrý

od vylité vody, pečlivě v lahvích nastřádané…

 

…a všechny zrádné havraní milenky

uletěly za novým a krásným strašákem…

 

---