Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHeirate mich
17. 09. 2005
1
0
677
Autor
FlakeLorenz
......deprese.....smutek.........bolest....
už jeden rok je sám.
Smutek ho zbavil všech smyslů,
spí každou noc u jejího náhrobku.
Tam, vedle zvonů spí kámen
a já jediný ho mohu číst.
A na plotě červený kohout,
který býval tvým srdcem.
Strach nabodnutý na tom plotě,
chodím hrabat každou noc,
abych viděl, co ještě zbylo,
z obličeje, který se mi smál.
Tam vedle zvonů strávím noc,
tam mezi šneky osamělé zvíře,
během dne běhám za nocí.
Podruhé mi unikáš.
Vezmi si mě.
Svýma rukama hrabu hluboko,
abych viděl to, co jsem postrádal
a jako měsíc v nejkrásnějších šatech
jsem tě líbal na tvé studené rty.
Beru tě nežně do rukou,
ale tvá kůže se trhá jako papír
a kousky z tebe odpadávají.
Podruhé mi unikáš.
Tam vedle zvonů strávím noc,
tam mezi šneky osamělé zvíře,
během dne běhám za nocí.
Podruhé mi unikáš.
Vezmi si mě.
Tak beru to, co ještě zbylo,
noc je teplá a my jsme nazí.
Proklínám kohouta, který zdraví ráno,
tak jsem usekl hlavu.