Z Marsu_Kočkou

Kosinus vesmírných vermutů

svírá mi hrdlo, strká jím fernet do trávicího ústrojí

co den to lok

lok za každou namalovanou princeznu

na tomhle říznym světě

říznym

jako slovo píčus

Seru na nemoci cizích !

jsem samaritán hlavou dolů, na krku zavěšenej jako

jedinej nepravej Ježíš        (se ti rýsuju pod b-lůzou)

gumový archy mejch prapodivnej přátel z lesů

mě stejně jednou odvezou

rozřezanýho jako puzzle

na jinou planetu, tak co bych se staral

Kéžby

aspoň jeden prst tvýho

zatracenýho já ukázal mym směrem

Jenže ty seš tak slušná, že se na dřevěný velbloudy

prostě nedíváš a jen tak za oponou

radši zůstáváš prorokem mých necigaretových plic

a starejch elektrofonickejch šlágrů poslouchanejch

z ručně pletenejch sedaček a možná i ze země

a možná i z Marsu

jednou kočkou

jejíž úsměv připomíná

veliký oranžový pomeranč