Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Někdo pochopí

05. 10. 2005
3
0
966
Autor
smudlinka

K tomu není co říct.

Stála sem tam. Dívala se z výšky na zem a jen tak pozorovala nebe. Všechno bylo kouzelné, daleko a ještě dál, ale na dosah ruky. Jeden den štěstí. Poslední, na který si vzpomínám. Co se pochroumalo? Kde zůstal klíč k lepšímu zítřku?

Člověk byl plný snů a nadějí. Snů o lásce a nadějí pro něco. Něco s velkým en. 

Teď? Co mám teď? Strach.

Sedím tu, prohlížím si, co sem psala ještě před rokem, dvěma ani ne. Nepoznám to. Psala sem to já? Záleží na tom? Ano? Komu?

Vždycky sem si život představovala jako síť silnic. Se spoustou objezdů, mostů a křižovatek. Síť, ke které mi někdo zapomenul dát mapu a kompas.

Často sem nevěděla, co chci, ale nyní, když mám jasno už si nemůžu činit žádný nárok.

Chci zpátky tu dobu, kdy sem byla šťastná, ale sama.              Chci se vrátit do okamžiku, kdy sem špatně zabočila.               Chci zase umět snít.

Chci …

Chci šanci, nemám nárok. Každý problém má prý řešení. V mém případě to jediné a poslední …


Kdybys věděla, jak ti rozumím...

finarfin
06. 10. 2005
Dát tip
*

running_cz
05. 10. 2005
Dát tip
ač omleté téma, je to pěkné. líbí se mi to moc

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru