Ve světě

Letím, letím, ale nevím kam,
snad se nikde neztratím.
Matka vyslala mne do světa,
prý je na to vhodná doba.
Zima je a vichr řádí,
já se zmítám v něm.
Odhání mne do neznáma,
kde každému překážím.
Spolu s dalšími nebožáky
házejí mne na hromádky,
jako bychom smetí byli.
Už ani netuším,
jak dlouho jsem pryč,
avšak vím, že osud stejný
potká mé bratry i sestry.
Nepřeju jim jako já
na hromadě hnít.
Pravda, někdo skončí v popelu,
ale nevím, co je lepší.
Snad v dalším životě
budu se mít líp.
Snad bude ze mne třeba pes,
hlavně už ne list!

---