Romantická

Jsem ten, kdo tĕ chytí, až budeš padat dolů,
Má touho, ze skály bez vrcholu.
Já jsem ten, kdo k životu tĕ vzbudí,
Můj sne, to až zbohatnou chudí.
Jsem list v podzimním vĕtru, červený a žlutý,
Jsem chlad ohýbající vrbĕ pruty.
Jsem kámen, jenž pukl v prvním mrazu,
Jsem dítĕ, jež váže si nit na zub.
Jsem drát, na který sedá vrána,
Jsem kohout, kokrhající zrána.
Jsem stará kniha, v chladném plameni spálená,
Jsem váha, jež postrádá ramena.
Jsem černá růže bez listů, vykoplá ze zemĕ,
Jsem pozdní večer, jenž náhle potemnĕl.
Jsem jasné slunce, jež dokola se točí,
Můj zlatý svit ti vypaluje oči.
A teď můj maličký, lež, prosím, pĕknĕ tiše,
Neboť nechceš, abych si pro tĕ přišel...

---