Slza pro Marilyn

Jirzyij

co rezavý jméno půlnočního vlaku

řezavej hvizd vzduchem sviští

ti pára kolem ksichtu

železnej křik na jevišti

a koše plný paperbackovejch braků

Co Marilyn ti z okna kouká kdy vlasy jí vlajou

cestou do neznáma

provoněná dáma po kolejích zpátky z Kašmíru

boky i prsa stažený na míru

nocí opět bourá vlastní vědomí bariérou alkoholu

tenkrát s Kennedym

spolu...

těkavý oči se krajinou ztrácej

a její slza mi pleskla o obličej

druhá o bradu

jedu vagón za ní

z okýnka vystrčenou hlavu

jako vždycky

vzadu...

čenichám