MUŽ

 

Myslel že to bude jednodušší.

Pozdě přišel a spal.

Chrápal, stonal, chrchlal.

Starý to byl muž.

 

Na hlavě pleš,

v čele vrásky.

Nožky tyčky.

Z úst určitě parfém chlastu.

 

Péřová bunda od kouře načichlá.

Modrej šusťák pobryndaném.

Vlny vousů plny svačiny

Hlas, jen štěrk z plic.

 

Jako prasklé sklíčko hodinek,

v nichž ručičky už nepůjdou,

tak brýle kalné prasklinou.

Tkaničky od bot daleko,

Asi zjemňovaly mu chůzi.

 

Na hlavním nádraží spal.

Asi chtěl být sám nebo samotu miloval.

Bylo jich tu víc.

Ale tenhle jinou melodii do očí mi hrál.

 

Nežadonil o koruny,

chtěl mít jen teplo a klid.

Krásně spal a možná snil o tichém nádraží.

Ze spánku ho nerušily ani všemožná hlášení vlaků.

 

Všichni cestující byli plni chaosu a zmatku,

zatímco  tam tenhle dědeček tak líbezně dřímal.

Až po hodině pozorování jsem si uvědomil, že mi ujel vlak.

Nikam jsem neodjel.

Možná i ten dědeček si nechával ujíždět svůj vlak.

Třeba to byl bohatý bankéř na pracovní cestě do Vídně,

Který zaspal na nádraží několik let….

---