The shine Of tears

nepotřebuje prolog...

The shine of tears

 

 

 

Slunce má barvu jak zaschlá krev,

Je ráno a má duše spí.

Však až se probudí, bude řvát lev,

Stůně prý a moc ji to bolí,

Že lepší to nebude už taky ví.

 

Pak v den se noc probudí,

Jak bolest mě zastudí.

Jsem sama, sama a sama,

Nikdo mě nepřijde pohladit zrána.

Ránem letím, jak sivá vrána,

Má duše má zhýralá už všechna lana.

 

Pak v dešti jen se procházím

V kapkách deště tiše bdím.

Že mé slzy nikdo nevidí

Když prší já tak dobře vím.

 

I walk in the rain,

That way nobody can see

That I’m crying tears of the pain…

 

 

And suddenly, just from the sky,

The angel of love told me goodbye.

My tears were changed into a lake,

And they were shyning, tell me that’s fake.

There was a rainbow, so who am I?

---