Dravec

Vznáším se v oblacích vítr mi sílu dává jsem dravec co líně křídly mává když z výšky zrakem ostrým pozoruje svět Až spatřím tebe jak po úzké cestě kráčíš snesu se z nebe mé moci se neubráníš do krajů vzdálených odnesu tě hned Daleko za obzor kde v ranním oparu oceán širý strmé břehy líže tam zanechám tě ve svém rozmaru já - bezcitné lidské zvíře k smíchu je mi marný vzdor Nedoufej že spáry zvířete ušetří tělo bezbranné to jenom slabou loutkou jsi a vzdáš to v bitvě prohrané když dravce dráždí smrti pach snad pochopíš co je mít strach...

---