Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chvíle

20. 10. 2005

1264

Autor

Thea

V posvátné chvíli ticha,

kdy slyším svůj dech,

lehnu si na kopretinový

koberec.

Obláčky ze rtů

rýsují se jako vzkaz,

na zem padá klíček

ze skla.

Střípky se rozletí

po koberci kopretin,

prsty pohladím jejich

hrany.

V posvátné chvíli ticha,

kdy slyším svůj dech,

vzpomenu na klíček

bez lítosti.

3 názory

Big Georege: Pro mě ten tříštějící se klíček je vlastně symbol toho, že něco končí... Že se něco skončilo, co už třeba nepokračuje... A vzpomínám na to bez lítosti, protože beru věci, které mi v životě nastanou, jako něco, co neovlivním tolik a které prostě musím přijmout a kdybych jich měla litovat, pak bych nedělal nic jiného... Doufám, že teď už je ti to trochu pochopitelné:-)