Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pražská elegie

Výběr: jenyk

28. 10. 2005

2115

Autor

uBruss

Co se mi přihodilo v Praze

Vláďa mi to dluží; je to jasný.

Ošidili mě jak hajzli.

Béďa mi zranil ptáka.

Ptáka mého čuráka.

Je to jasný, ať mě nesere

nebo ho Baky z postele vypere.

Já Bakyho klidně vzbudím,

já jeho ptáka stejně neukojím.

Holky zavolají hnedle brzky.

Mezi nima jsem však neviděl žádný zrzky.

Kdo je neviděl tak neví,

Jestli nám dnes večer zavolají.

Nevěřte dnes ničemu,

v Praze nepotkáte ničemu.

Co volají přesně?

Nevim, jestli to dnes bude těsné.

Nevím, jestli budou hlídat dlouho

nebo jestli na ně budem čekat pouho.

Kdo neví, nezná.

Kdo nehulí, ten čumí.

Tak to je ten básně konec – zazvonil zvonec

a prase je v kleci a seru na ty kecy.

Úžasné dílo, kterému nechybí vytříbený vkus - což ostatně dokazuje i autorův slovník. Je zde možno nalézti již zmíněné novotvary, rýmy jak neotřelé ("zvonec-konec"), tak i absolutní, které od uBrusse sprostě odkoukal Ivan Mládek. Autor však jde ve své invenci ještě dále a nebojí se slova po vzoru mistrů ohýbat, aby na míru seděla jeho potřebám. Zkombinováno s nápaditostí a špetkou lidové slovesnosti ("kdo nehulí ten čumí"), která dozajista dokazuje autorovu zběhlost v historii české literatury, zde máme před sebou báseň - kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu. Epos pak vrcholí v dechberoucím grandfinále, ze kterého jsem se, drazí přátelé, jednoduše posmolil. Bravo!!!