GOOBERZ - PROLOG

Aziho poznámka: Upozorňuju, že jde pouze o PŘEKLAD a dělám to jenom pro ty, koho to zajímá.. ;-))

ve všech dětských srdcích je ukryta moudrost jako had svinutých tajemství nevysněných a nečekaných těmi, kdo věří, že studnice dětské mysli je nehluboká a tak mohou lehkomyslně přehlédnout nějaké starodávné tajemství jež na dveře tiše ťuká spící, neviditelné.. mimo chápání těch, kteří si nejsou vědomi že děti mohou znát věci Ach! nevyřčené když jejich mysl touha po penězích žene a míjejí anděly šustící hedvábnými křídly, kteří tiše šeptají nad těmito tvory, zplácanými z hlíny teprve nedávno vyhnanými z ráje, než aby mohli slyšet.. a tak těm, kdo ještě mají otevřenou duši neobtěžkanou ohromnou tíhou životních zkušeností na Zemi teprve později, po mnoha pokusech, trápeních a pokušeních jsou dveře k Pravdě zabouchnuty a pevně uzamčeny dědictvím neměnných názorů, vyrytých už v době, kdy byly v matčině lůně hosty pak se tyto zářící duše stanou sebevězniteli, věčnými otroky zacyklenými v úzké hrobce těla z masa a kostí rozpadlé, namísto vysněného alabastru.. na obyčejný prach ano.. děti všechny znají roztroušené kousky těchto jasných a zářících tajemství jejichž kouzlo skrývají dokonce samy před sebou pohřbené hluboko v srdcích, až se pomalu stávají součástí nezřetelných záblesků podvědomí, nečinně čekajících na své znovuobjevení tajemství se vynořují... z křehkých paprsků skoro zapomenutého východu Slunce smotaných v pavučině vzpomínek na slzy ze Slunce-Seta rozdělení jež zanechalo úzkostné dědictví obav a osamění z dálek mnoha Měsíců přicházejí, neúnavně vyvolané některou ze známých melodií nebo pobídnuty jediným tónem náhle propuklého veselí, zaslechnutého na cestě mezi hvězdami tajemství.. zpívané chorálem Přírody v přehlubokých zelených lesích nebo v koncertní hale, přinášející deja-vu vzpomínku na mír přesahující veškeré chápání.. náhlý záblesk něčí tváře vzpomínka na Pád, kterým zanikla veškerá záře a který způsobil temnou noc duše.. nyní bloudí, ztracená bouřemi zmítaná a již věky si nevědomá svého původního cíle po milénia odmítaná, svobodnou vůlí zatracená ano, tajemství.. znovu připomenutá zbloudilým slůvkem nebo jménem.. možná frází větou náhodně zaslechnutou a ve víru všech lidských smyslů vzpomenutou v bláznivém zmatku, přinášejícím touhu po splynutí duchovních dvojčat přísně zakázaném, nepovoleném strnulými náboženskými dogmaty, již dlouho slepými a nepřipuštěném vzdělaným intelektem ani takzvaným zdravým rozumem ... nebo možná podnícená a zlehka připomenutá nějakou prožitou nostalgickou scénou, jako negativ převrácenou viděnou v náhlém přívalu vnitřního vidění, jakoby již nacvičenou Minulost je Přítomnost.. konečně, jak skrytý most cesta k Budoucnosti, údajně neznámé - však známé a stále dobře zapamatované Ach! dobře zapamatované protože moje vlastní záchranná dubnová jarní symfonie ve které spočívá tajemství žhavého plamínku věčnosti již dlouho čeká, dokud ji pod vrstvou prosincového sněhu někdo neodkryje nemohu s jistotou tvrdit, že se tak všechno skutečně stalo vím však jistě, že moje nejhlubší nevyřčené dětské tajemství bylo něžně kolébáno, blízko vysokého, obyčejného stromu.. vonělo borovicí zabaleno ve vánoční kolébce později pohřbeno pod velikonoční hrobkou z ticha, pokrytou myrhou obklopenou mlžným závojem přicházejícího poznání kolem Pravdy ve tvaru Pyramidy, naplněné přílišnou hrdostí a euforií než aby mohlo být plně pochopeno v současné bojem zmítané inkarnaci naslouchám však hudbě a vzpomínám...

---