Pohádka na dobrou noc.

Tam pod křídly andělskými
skončí všechny myšlenky a síly.

Tam teprv marnost pomine,
pláč a nářek procitne.
Za co nám to vlastně stálo,
všechno to zatracený zlato.
Když se nám těď všichni smějí,
ti kterými jsme pohrdali.

Jsme směšný a potrhlý lid,
jenž neví kudy kam dál jít.

Nepoučíme se z vlastních chyb,
historie je plná jich.
Spousta mrtvých,
a srdcí zklamaných.
Já jsem jedním z nich,
ten z lidí raněných.

Usínám a spím.

---