jsem (s malým jé)

Něco mě tlačí

ode zdi

ke zdi.

Stíny a ptáci

za oknem.

Míhá se život

a mezi prsty proklou..zá......vá        ti

Stůl jsem prohodil oknem

a hned za ním jsem poslal židli.

Všechny své písně hodil jsem do koše.

Zapálil

dopisy -

- ty

co mi kdo kdy poslal:

z lásky, z cest a z přátelství

z nudy a bláznovství

nebo jen tak.

A spálil jsem i ty, co nikdo nikdy neposlal.

Pak ženu, děti,

byt.

A psa.

Nemám už víc, co bych komu dal,

žádnou kost už nemám v těle, co bych obcházejícímu vlku předhodil.     (a to ti, kteří mne znají ví, že mám vlky rád)

A tak tu sedím

zíraje na hodiny

mnou postavené v koutě zcela kulaté místnosti.

Vyprahlý čekám až jim dojde perko a posledním máchnutím kyvadla

máchnu i já střepem po svém zápěstí

(jedním ze střepů, které vznikly z toho rozbitého okna, ano, toho,

 kterým jsem prohodil židli a stůl

 a přeřízmu si zápěstí, i když vím, že je to jen debilní způsob demonstrativní sebevraždy

 a že lepší by byla krkavice....
 

 ....anebo sežrat jed na krysy)

A přitom je vlastně venku celkem hezky,

sluníčko.

třeba mě ještě najdou