Pozvánka...

Pozvánka pro jednoho kluka...

Na hladinách jezerních

zrcadlí se lidský smích...

Tajemný a příjemný,

jemňounce lazený...

 

 

Večery u jezera

provázívá Hvězdy dcera.

Malá, krásná i mrazivá.

Nekonečná léta zde prožívá.

 

 

Nekonečná léta svých věčných dní,

kdy miluje času svého plynutí...

Dorazí den - a Ona ví,

dceruška její také zasvítí...

 

 

Konec poté nastane toulání večernímu

a září vlastní zahánět bude Černomu.

Tmavou paní mající v moci

černočernou tmu noci...

 

 

-

 

 

A dcera její jezero večer co večer navštěvuje

zamilovaných slůvka opatruje.

Kolikrát však uchváceně

k rozhovoru milencům uvolnit je opomene...

 

 

Tu pak milenci sedávají,

smějí se a objímají.

Ale řeči se jim nedostává,

neb má ji budoucí hvězda jasná...

 

 

Ona v ústa poté klade jim,

co i já tobě ale nepovím.

Naší hvězdy dcerka

tiše za dne spinká...

 

 

Kolik párů milujících,

toliko budoucích hvězd zářících.

Klidně šumící jezera

domovem jsou síly Amora...

 

 

Chci tě pozvat v onen kout,

kde na vlnách budem lehce plout,

kde řeči mysl nemyslívá

a jedno v druhé potají splývá...

 

---