Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Tohle jsem už dlouho chtěl napsat. No nebyla nikdy příležitost. Nejsou tam jména, takže doufám že nevzbudím chaos.
/Ahoj.
Ahojky
/Ty jsi to ve mne viděla, že?
Ano viděla. Jak jsi na to přišel?
/Viděl jsem to ve tvých očích. A tvůj pohled pronikal i skrz hradby, přesně jsi našla to co já už hodně dlouho skrývám a téměř jsem to pohřbil hluboko v mém nitru.
Bylo jednoduché to v Tobě najít, přístupové cesty se sami nabízely.
/Nechápu to. Nikdo jiný si toho nevšiml. Všichni to ignorovali.
Já ne.
/Ano, ty máš své kouzlo a tím kouzlem sis pomáhala.
Kdepak, šlo to samo.
/Tvůj pohled mi prozradil všechno. Zprvu jsem nechápal co se děje. Ale pak jsem zaslechl a ucítil tu vůni toho kouzla. Vnitřní zpěv, který jsem už tak dlouho neslyšel a necítil.
Proč jsi nic neřekl?
/Otázka by měla znít jinak. Stačily by mi slova? Raději jsem vnímal Tvou energii a zkoumal Tvoje kouzlo. Bez jediné hlásky, která by ten vjem rušila.
Ale občas jsi i mluvil.
/Ano, zkoumal jsem, reakce. Viděl jsem jak si pomáháš kouzlem. Máš nekonečnou energii, ale Ty to jistě víš. Jsi mne blízko, proto můžeš pronikat i mou hradbou. Což jsem zprvu nechápal.
Mohu i víc.
/Já vím, otázkou je jestli chceš.
To nevím.
/Já vím.
Ty všechno víš, že?
/Občas, ale většinou nechci vědět.
A ty jsi to věděl.
/Má mysl to věděla, já jsem si to neuvědomoval. Poslední dobou popírám svou existenci.
Proč to děláš?
/Nevím, ale dává mi to smysl.
Smysl?
/Ano, díky tomu jsem našel to kouzlo, které se velice špatně hledá.
Uvádíš mne do rozpaků.
/Upřímnost by nemněla uvádět do rozpaků.
Nejsem na to zvyklá.
/Zvykneš si.
Ano, ty to víš, že?
/Tohle vím. Vím všechno o tom kouzlu, znám ho. Věčně jsem o něm snil, věčně jsem ho studoval v mých vzpomínkách na minulost i budoucnost.
Já Také hledala.
/Nenacházela
Ale hledala.
/A našla?
...
/Hej?
...
/Kde jsi?
...
/Počkej přeci, ozvi se, je to pro mne důležité.
...
>Co v sobě cítíš?
/Kdo jsi?
>Nezáleží na tom kdo jsem, záleží na tom co s cítíš. Ty znáš přeci city všech a myšlenky lidí, vidíš do nich jak do křišťálových studánek.
/To je pravda.
>Nezáleží na tom co je pravda. Tak co cítíš?
/Cítím blízkost, radost a strach.
>A co si o tom myslíš? Odejde? Odešla? Nepřijde?
/To je přeci jednoduché... Ona přeci ..
>Neříkej to! Je to jen Tvé, víš že Ty nesmíš, není Ti dovoleno.
/Ano já vím. Budu se toho držet.
>Tak je to správné. A teď už víš kdo jsem, že?
/Vím kdo jsi. Znám odpovědi na otázky. Jsi Já v čase.
>Jsem Ty tady.
/I tak by se to dalo říci.
>Jsme jedna existence a přesto jsme rozdílní.
/Ale díky Tobě vím.
>A já díky Tobě mohu stavět cesty a mosty.
/Děkuji.
>A nezapomeň co víš.
/Nezapomenu. Nikdy. Ahoj.
...
Písmák