Odpovídající...

A tu On povstává a hledí v dál,

protahuje a narovnává tělo,

chladem podsvětním zkřehlé, celé své.

Jasně nese se,

Jasně putuje onen ryk náhlý a prudký

strašnější tónů válečné druidské harfy...

Blanitá mocná křídla,

zakončená neskutečně hrozivými drápy,

zastiňující okolní svět,

kde v místech zaštítěných jimi

hyne vše živé nemaje jiného důvodu k ukončení Existence.

Konečně připraven

dává se do houpavého kroku

a pod jeho dusotem se zmítá matka Zem

úpící skrze bortící se skaliska,

vzdouvající se oceány i smrště vzdušného elementu

odvávajícího neposledně i kdysi stálou a nehynoucí Naději.

Je prvním.

-

Brzy však povstanou další,

zítřek nenásledujíc dne tohoto popírá času zákony.

Vše,

duše dřímajíce v tělesných schránkách nic netušící se již chvějí,

stvořeno nebude zanedlouho ani ničím.

-

Vždyť žádali si Nás jednáním svým,

jejich zosobněné činy úpěly u mé kobky tak dlouho,

až jsem byl Šílenstvím dohnán vězení mimoprostoru

a stěny druhého břehu prorazit,

a nyní se bojí.

Ale to je správně,

Strach zabijí...

Jsme horší jak Strach,

už nás pochoduje mnoho a svět se rozpadá pod tíhou naší černoty...

Zlo samo v nás,

říkají nám jezdci...snad Apokalypsy.

Směšné. Ti jsou také zahubeni...

Možná si můžeme říkati Ti, jež reagují,

dle zákona moci chodu.