Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vážný vztah

07. 12. 2005
0
0
729
Autor
Yavans

I.

Byla poslední červencová noc, krásná a plná hvězd a s ní spojená letní noc v Tuřanech. Mohla by být ale ještě krásnější, kdyby tu byli Shabraci. Bohužel říkali, že pojedou na fotbal kousek od Brna, takže na letní noc nedorazí.

Šla jsem objednat pivo pro mě i pro Argivan, abychom alespoň částečně zapily žal. Jak jsem si tak seděla a popíjela tu nahořklou žlutou tekutinu, najednou šel proti mně Hary, mini Kiny, Rom a Taša. Myslela jsem, že mám vidiny, nevěřila jsem tomu, že je vidím. Argivan se otočila tím směrem, kterým jsem koukala s otevřenou pusou a málem jí zaskočilo. Byly jsme obě tak překvapené, že jsme je skoro ani nepozdravily. Oznámili nám, že fotbal prohráli, proto přijeli dříve. Jak příjemná zpráva (pro nás) . Byly jsme tak šťastné, že jsme se šly na záchod namalovat. Povídali jsme si o tom, jaké štěstí nás to potkalo a hlavně jak ho náležitě využijeme. Já se na to těšila obzvlášť, protože flirtování s kluky je má oblíbená činnost. Ovšem o těch prázdninách, kdy byla tato letní noc, jsem upřímně nesnášela úlety. Měla jsem totiž pocit, že už snad ani neexistuje kluk, který by toužil po vážném vztahu.

Povídali jsme si s klukama přibližně hodinu o všem možném a pak jsme se rozhodli, že půjdeme na koupák, který byl asi sto metrů od nás. Taša slíbil, že se s námi vykoupe, tak jsme šli. Nakonec jsem šla ale do vody jen já, Elis a Argivan. Nevím, proč to Taša vzdal, ale už jsem to moc neřešila. Cítila jsem totiž ve vzduchu nějaký úlet a byla jsem z toho trochu rozmrzelá.

Kluci nás se zájmem v oku pozorovali a něco si šeptali. Vylezla jsem z vody a sedla si ke klukům na okraj bazénu. Začali jsme si trochu zaujatě povídat, protože naším tématem se staly úlety. Byla jsem přesvědčená, že jim jde také jen o to. Po chvíli jsem se hádala už jen s Harym a došlo to tak daleko, že jsme se dohodli, že spolu budeme mít vážný vztah, aby mi dokázal, že mu o úlet nejde. Ten borec se mi líbil a i když jsem byla přesvědčená, že z něj mluví chlast a zítra nebude vědět, kdo jsem, šla jsem do toho. Zvedli jsme se, chytli se kolem pasu a šli spolu napříč všem milostným překážkám.

Argivan s Elis se na mě ohromně urazily. Nejdříve ho totiž měla platonicky ráda Argivan a pak se do něj zamilovala Elis. Tu slušně poslal k vodě. Potom jsem přišla já na jednu akci a hned jsem ho sbalila. Elis i plakala, tak jsme si s ní s Harym povídali a přesvědčovali ji, že na ni někde čeká jiný kluk, který se k ní hodí více a který ji bude milovat. Asi nám moc nevěřila, ale už alespoň nebrečela. Argivan už měla jiný objekt, takže se se mnou bavila, ale bylo vidět, že o tom chce diskutovat. Seděli jsme s Harym na sokecu, jak se nazývá hovorově sokolovna a popíjeli. Hladila jsem mu jeho krásné svalnaté tělo a on mé nohy. Pak jsme si šli jako pár poprvé zatancovat. Při tanci jsme se také poprvé políbili. Polibek umí dávat hezky, ale s líbáním to bylo horší. Vlastně to bylo naprosto strašné. Copak se nikdy nelíbal? Neměla jsem ale dost odvahy na to, abych mu něco řekla. Vždyť na to budu mít teď tolik času, když spolu budeme chodit…

Šli jsme si ještě na chvíli sednout, ale pak už jsem byla tak unavená a opilá štěstím, že jsem se musela rozloučit a odebrat se domů. Hary mě šel doprovodit. Před domem jsme se chvíli líbali, což bylo možná o trochu lepší než předtím, ale pořád jsem přemýšlela, jak mu oznámím, že to vůbec neumí. Ještě mi stihl slíbit, že následující den určitě napíše a pak už se vzdaloval.

Ráno jsme si s Argivan povídaly o předešlé noci. Ona se přitom balila na naši rodinnou dovolenou. Já jsem měla už dávno sbaleno. Odpoledne jsme se dvěma auty vyrazili. Hned po příjezdu jsme stavěli stany a já jsem se musela instinktivně podívat na displej svého mobilu. Byla tam zpráva. Nedočkavě a s klepajícíma rukama jsem klikla na přečtení. Byla od Haryho. Obsah byl velmi uspokojující: AHOJKY YVONKO DOUFAM ZE SES PEKNE VYSPINKALA A NEZAPOMELAS NA NAS VAZNY VZTAH. UZ SE TESIM AZ TE ZASE UVIDIM. TAK ZATIM KRASEJ DEN A PUSINKU. CAU HARY. Ten je tak milý. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem začala skákat metr nad zem. Jen jsem si nebyla jistá, jestli to na té dovolené bez něj čtyři dny vydržím.

 

II.

Dovolenou jsem kupodivu přežila. Přijeli jsme ve čtvrtek a Argivan u nás ten den spala. Ráno jsme se spolu vydaly autobusem k ní. V autobuse mi přišla zpráva s takovým obsahem: AHOJKY SLUNICKO DOUFAM ZE SES UZ VRATILA Z DOVOLENE UZ JSEM SE NEMOHL DOCKAT AZ SE UVIDIME. DNESKA MOZNA NEBUDU MIT MOC CASU ALE ZÍTRA TE URCITE MUSIM VIDET. CAU. Napsala jsem mu něco na ten způsob, že se tedy uvidíme nastávající den, když má moc práce. Argivan odjela na tábor, tak jsem se vydala k Elis a povídaly jsme si o Harym. Sedla jsem si na její postel a rozplývala se štěstím. Říkala, jak moc mi to přeje, i když ho tak milovala. Pořád jsem se usmívala, jak jsem byla šťastná. Hary mi začínal přirůstat k srdci…

Napsal mi, že si dáme sraz ve čtyři u kostela. Vzhledem k tomu, že Elis bydlí přímo naproti, moc jsem se s cestou nenamáhala. Ve čtyři jsem se s ní tedy rozloučila a ušla těch pár kroků ke kostelu. Podívala jsem se doprava a zpozorovala ho. Šel po chodníku, měl krásné kraťasy, batikované tričko a úžasně zdravé vlasy, které mu padaly do obličeje. Úplně se mi z něj podlamovala kolena. Padli jsme si kolem krku a přivítali se francouzákem. Neříká se tomu náhodou štěstí?

Šli jsme se projít po polních cestách. Drželi jsme se přitom za ruce a ty se nám hodně potily. Pak už jsme byli zpocení i my, tak jsme si šli sednout na zahrádku jedné restaurace. Dali jsme si vychlazenou kofolu a probírali převážně můj život. Hary o sobě moc nemluvil, jen v případě, že jsem se ho na něco zeptala. Přibližně po hodince jsme se chystali k odchodu. Hary za nás oba zaplatil a šli jsme pryč. Na rozcestí se omluvil, že musí jít k Romovi zařídit bečku piva na večer. Kousek od sokolovny se totiž má konat nějaká soukromá akce, na kterou mě pochopitelně pozval a on měl na starost to pivo. Domluvili jsme se na osmou hodinu večerní.

III.

Pár minut po osmé jsem šla s Elis kolem sokolovny. Byla jsem hodně nervózní a moc jsem se těšila. Na rozcestí jsem se s ní rozloučila a šla napříč svému idolu. Seděl tam ještě se čtyřmi kamarády, kteří se na mě obdivně uculovali. Postupně jsme se seznámili a Rom mi natočil pivo. Bylo výborné, protože bylo bez bublinek, takže jsem pila jedno za druhým. Zanedlouho jsem byla pořádně opilá a nejen já, ale i objekt mého zájmu. Tak jsme se po sobě s Harym váleli a říkali si opilecké řeči. Mimo jiné jsme si asi pětkrát řekli, že se máme moc rádi. Došla řeč i na sex, tak jsem se ho hned za tepla zeptala, s kolika slečnami už měl pohlavní styk, abych to vysoké číslo měla za sebou. On mi ale vyrazil dech s tím, že je ještě panic. Začala jsem se hystericky smát, protože jsem mu nevěřila ani slovo. Pak jsem si ale uvědomila, že si ten můj smích mohl vyložit trochu jinak, tak jsem mu oznámila, ať si ze mě nedělá srandu. Nýbrž on mě uzemnil tím, že to myslí absolutně vážně. Na chvíli jsem se zadumala, jestli je to vůbec prakticky možné, aby byl tak krásný kluk ještě poctivý. Došla jsem k názoru, že mi určitě nelže, tak jsem mu pošeptala, že jsem taky ještě panna a začali jsme se líbat… Ten večer jsem se neskutečně topila ve štěstí a ještě k tomu jsme s Harym měli týdenní výročí, tak jsem mu předala lízátko ve tvaru srdce, které jsem mu koupila na dovolené. Měl z toho ohromnou radost. Nicméně alkohol se na mě hodně podepsal, takže jsem se rozhodla, že musím jít do postele, jinak usnu na zemi. Hary mě šel opět doprovodit až před dům. Domluvili jsme se, že se následující den sejdeme ve čtyři hodiny pod hodinami na hlavasu. Pak jsme si popřáli krásnou noc a po polibku šli každý svou cestou.

IV.

AHOJKY MILACKU JAK SES VYSPALA? JA JSEM STRASNE UNAVEN A UPLNE MRTVEJ. ASI TO NESTIHNU VE 4 ESTE MUSIME ODVEST TU BECKU. LEPSI BY TO BYLO V 6 POD HODINAMA. OK? To je odpolední zpráva od něj. Vzhledem k tomu, že jsem na tom podobně jako on, s radostí přijímám časový posun našeho srazu.

V šest mě zezadu chytil kolem pasu a přivítal krásným polibkem. Rozhodovali jsme se, kam půjdeme. Můj návrh byl odebrat se k nám. Hary měl ale na osmou něco domluveného v Tuřanech a bál se, že by to nestihl. Prošli jsme Brno a stejně jsme jeli k nám, protože jsme nevěděli, kam jinam jít.

Seznámila jsem ho s mamkou a Pepou, vzala jsem kofolu a šli jsme ke mně do pokoje. Ukazovala jsem mu své fotky, pochopitelně jen ty, na kterých mi to sluší a mezitím jsme si povídali. Pak se Hary rozvalil po mé posteli a já měla velkou chuť se po něm vrhnout. Než jsem si to ale uvědomila, zase se zvedl. Myslím, že si lehl naschvál, abych šla k němu, ale já jsem to promarnila.

Kolem půl osmé jsme se chystali jet do Tuřan. Jeli jsme nákladním výtahem. Když zastavuje, musí se ještě asi tři vteřiny počkat a pak se až mohou otevřít bezpečnostní dveře. To ale Hary nevěděl a otevřel dvířka dříve, takže jsme se zasekli. Chvíli jsem to nechápala a pak jsem se pokoušela dovolat mamce. Neměla jsem ale signál – zákon schválnosti. Přesto jsem byla v celku klidná. Hary se zatím pokoušel ten zákeřný stroj rozjet. Na to, že měl mít asi za dvacet minut sraz na druhé straně Brna, byl absolutně klidný. To se mi na něm moc líbilo, protože tím podvědomě uklidňoval i mě. Měla jsem chuť se po něm vrhnout a on po mně, jak se později přiznal, také. Po necelých deseti minutách se mu podařilo výtah rozjet. Tím si mě ještě více získal, je to můj šikovný brouček, pomyslela jsem si.

U kostela jsme se rozloučili, on odjel a já šla zase k Elis.

V.

Pár dní na to jsme se rozhodli, že pojedeme navštívit Argivan a ostatní na tábor. Taša řídil, spolujezdec byl bohužel Hary a vzadu uprostřed jsem seděla já. Nalevo ode mne seděl Rom a napravo mini Kiny s kocovinou, do kterého pražilo slunce, takže byl hodně protivný. To bude cesta, už jsem si přála být tam. První den jsme spali pod širákem. Dali jsme si s Harym dlouhý polibek na dobrou noc a snažili se usnout.

Ráno jsem vstala jen já, Hary a Taša. Rozhodli jsme se, že do tábora půjdeme bez těch dvou. Šli jsme s Harym ruku v ruce, Taša vedle mě nalevo a povídali jsme si. Celý den jsme strávili v táboře. Bylo to tam sice perfektní, ale Hary byl moc aktivní. Tím nemyslím, že bych si přála, aby se válel na slunku a popíjel pivo. Jen jsem si přála, aby za mnou třeba přišel, políbil mě a zeptal se, jak si užívám den. To ale ani jednou neudělal. Také jsem myslela, že se spolu půjdeme třeba projít, sice jsme šli, ale ne sami dva, takže jsme se sami sobě opět moc nevěnovali. Ale vždyť na sebe budeme mít ještě tolik času…

Další den jsme hráli v lese perfektní hru, která nás všechny moc bavila. Hary byl zase moc aktivní, ani jednou jsme se v tom lese neviděli. Když jsme se vraceli do tábora, tak šel kdesi vpředu a já až vzadu. Vůbec za mnou nepřišel. Mrzelo mě to a o to více, že večer kecal s klukama a vůbec se mi nevěnoval. Šla jsem s Romem za velkou budovu. On kouřil a já seděla a přemýšlela. On je takový správný flegmatik, což je na něm perfektní, takže já jsem si v klidu přemýšlela a myslím, že on mě dokonale chápal, jakožto Harynův dobrý kamarád.

Pak jsme ještě na chvíli zavítali do hospody, kde jsme se domlouvali na cestu. Taša nechtěl zajíždět až k nám, tak rozhodl za Haryho, že budu spát u něj. Ten se ale netvářil obzvlášť nadšeně. Ptala jsem se ho, jestli mu to nevadí, že klidně můžu jet domů. Neutrálně odpověděl, že je to v pohodě. Moc dobrý pocit jsem z toho ale neměla.

Loučení bylo smutné, nikam se mi nechtělo. Dostali jsme přívěšky na krk a já jako jediná jsem dostala sluníčko, kdežto všichni ostatní byli obdařeni kolečkem. Při cestě domů seděl Hary konečně vzadu vedle mě. Ten večer v autě, kdy jsme jeli domů, jsme se za celý den poprvé políbili. Drželi jsme se za ruku a já pomalu usínala.

Nejdříve jsme hodili domů Roma, pak Kinyho a nakonec jsme zastavili před Tašovým domem. Hary bydlí jen pár metrů od něj, takže jsme nemuseli chodit moc daleko. Hodila jsem své věci do rohu a lehla. Hary si svlékl tričko a šel zhasnout. Šel ke mně, chvíli jsme se líbali a pak si šel lehnout do své postele s tím, že je moc unavený. Myslím, že i kdyby měl za sebou nějaký kluk 24 hodinovou směnu a byl unaven k smrti a pak mě viděl v opuštěném domě navrchu jen v podprsence, neodolal by a o něco by se pokusil. Nechápavě jsem si tedy lehla a dlouho mi trvalo než jsem usnula. Měla jsem z toho tábora smíšené pocity. Jako by se něco změnilo. Něco už nebylo jako dříve.

Dopoledne jsme zároveň vstávali a já chtěla co nejdříve vypadnout, protože jsem se vůbec necítila ve své kůži. Chtěla jsem přemýšlet a vykoupat se. Před Haryho domem jsme se políbili na rozloučenou a on mi slíbil, že se ozve.

VI.

Uběhl týden a Hary se neozval. Mezitím proběhly i mé narozeniny, na které mi taky neposlal ani tu SMS. I to jsem ale skousla a napsala mu jako první tuto zprávu: AHOJ HARY! TAK JAK SE TI NA TE BITVE VUBEC VEDE? MOC MI TU CHYBIS A NEDOVEDU SI PREDSTAVIT, ZE TE AZ DO KONCE PRADNIN NEUVIDIM. TAK SE OZVI, AT VIM, JAK SE MAS. PA MILACKU. Y. Večer mi odepsal: MAME SE TADY SUPER. CHODIME SKORO PORAD NA KOUPAK A DELAME BURG. TAK SE MEJ KRASNE A UZIVEJ SI PRAZDNINY. TAK CAU. Cože? Ještě několikrát jsem si to četla dokola a nemohla jsem uvěřit tomu, jak ta zpráva byla strohá. Fajn, tak já si tedy budu užívat…

VII.

Dva dny na to jsem se s Elis vydala na hody do Holásek. Bylo to tam v pohodě, ale chyběla mi tam Argivan. Když jsem bez ní, tak se vždy moc opiji. I když, já se vlastně opiji i s ní, ale ona mě vždy hlídá a dnes to bude jen na mně, protože Haryn je nečekaně prý někde mimo Brno, ani nevím kde. Popíjela jsem zrovna druhé pivo, když mě dva dobří kamarádi pozvali na panáka. Zprvu se mi nechtělo, protože jsem pořád myslela na Haryna, ale po pár pivech jsem si řekla: Proč vlastně ne? Dala jsem si tedy pár panáků a za chvíli jsem se celkem neschopně válela s těmi dvěma kamarády na zemi. Popíjela jsem své poslední pivo za ten večer, což ve mně vyvolalo pocit absolutní svobody, takže jsem se po chvíli přistihla, jak se líbám s tím jedním kamarádem. V duchu jsem si dala facku a pokoušela se vstát. Šlo to těžce, ale nakonec se mi to povedlo. Sdělila jsem Elis, u které jsem měla přespat, že už chci jít. Ta naštěstí souhlasila. Po cestě mě chytl pocit viny, proto jsem se rozhodla Harymu zavolat. Po chvíli to zvedl.

“Ahoj Hary, kdy dojedeš do Brna?” zeptala jsem se.

No, ehm, já už jsem v Brně…” odpověděl a tím mi mírně vyrazil dech.

“A proč jsi se neozval, když už jdi dojel?” zeptala jsem se po probrání z šoku.

“Já jsem byl unavenej, víš…” odpověděl jako by si vymýšlel. To je normální, když neví, co říci, řekne, že je unaven.

“A zítra budeš taky unaveném nebo dojdeš do Holásek na hody?” zeptala jsem se rýpavě.

“Asi dojdu na hody…” odpověděl nejistě.

“Tak se tam uvidíme, jo, tak ahoj a dobrou noc.” Rychle zavěšuji.

Sice jsem ho probudila, ale co je to oproti tomu, že se neozval, i když byl už v Brně. Mám takový pocit, že náš vztah se řídil do záhuby…

AHOJ YVCO JA SU STRASNE UNAVEN A NA TY HODY SE ME VUBEC NECHCE. CO TAK ZÍTRA V 6 NA SOKECU NA HRISTI? TESIM SE NA TEBE. CAU HARY.

To se dalo předpokládat. To jsem skutečně zvědavá, jak se to vyvine.

VIII.

Něco málo po šesté jsem se vydala na sokec. Ještě tam nebyl, tak jsem netrpělivě čekala a nakonec jsem se dočkala. Měl na sobě to stejné co vždy, ale pořád mu to slušelo. Řítila jsem se pomalu k němu a stihla jsem mezitím šlápnout do bahna. Hary se mi smál, ale mně to moc směsné nepřipadalo. Objali jsme se a dali si polibek na uvítanou po tak dlouhé době. Sedli jsme si na lavičku a asi hodinu si povídali o prázdninách. Hary vykládal, co má ještě v plánu, ale nikam do svých plánů mě nezapojil. To mě hodně zamrzelo. Pak mi oznámil, že musí ještě vyrábět pozvánky na nějaký slučák, takže jsme se blížili na místo našeho rozloučení. Před naší schůzkou jsem se zařekla, že se ho musím zeptat, jak to s námi je.

Je všechno v pohodě, Hary?” zeptala jsem se rychle.

“Jo, zatím jo...” odvětil.

“…zatím? Tak to je super, že zatím jo…” pravím opět ironicky, jinak to k němu ani nejde.

“…ale tak víš jak…” povídá jako by to vůbec nepochopil. To teda nevím…

“Tak až něco nebude v pohodě, tak mi určitě řekni, mám ráda upřímnost!”

“To já taky…”

Rozloučili jsme se hrozným křečovitým francouzákem a vydali se každý na opačnou stranu. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit, bylo to jako bychom si byli cizí. Ta nejistota mě užírala.

Pět dní po této schůzce ke mně přijela kamarádka. Šly jsme do hospody, ale vůbec jsme se tam nebavily, tak jsme po hodině jely ke mně. Ona se šla vysprchovat a já zkontrolovala, jestli mě někdo nesháněl. Na displeji bylo pár zpráv. Mimo jiné od Haryho: AHOJKY YVONKO JA JSEM NAD NAMA PREMYSLEL A MYSLIM ZE BUDE NEJLEPSI KDYŽ SE ROZEJDEME. DOUFAM ZE TO VIDIS TAKY TAK A ZE BUDEM DAL KAMOSI. DIKY ZA VSECHNO. DOUFAM ZE ME NEBUDES ZA TO NENAVIDET A ZE SE ZAS NEKDY UVIDIME. V SOBOTU MA BYT V HOLASKACH NEJAKA AKCE A MY SE TAM MOZNA UKAZEM. TAK CAU.


Jeheheman
07. 12. 2005
Dát tip
no to je teda story..:o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru