Všeho moc škodí

Jmenuji se Lucie Pokorná a je mi 22 let a právě umírám. Doktoři mi řekli, že mi zbývá posledních 48 hodin života. Ptáte se proč ???

Odpověď je jednoduchá :  všeho moc škodí – DROGY. Chci vám tento příběh sdělit, abyste nedopadli jako já.

Když mi bylo 14 let, měli jsme velké problémy v rodině. Můj táta pil a bil moji matku,

když jsem se ji zastala, tak praštil i mě. Byla jsem ze všeho hodně nervózní, nemohla se soustředit, nemohla spát a jak už to tak bývá bála jsem se jít domů.

Můj kamarád Pepa to na mně viděl, tak jsem se mu se vším svěřila. Řekl mi, že zná jednu únikovou cestu mého trápení – Peří.

Nejdříve jsem na něj začala histericky řvala, sebrala se a odešla.

Za týden jsem se od něj vracela – celá vysmátá. Ten pocit si ani nedokážete představit.   Chtělo se mi létat, zpívat, tancovat a jen tak křičet do světa.

Jak už to s drogami dopadá, chtěla jsem víc a víc.

A jak už dobře víte – všeho moc škodí a já jsem to zažila na vlastní kůži. Potřebovala jsem peníze a jedna dávka mi už nestačila. Začala jsem šlapat, abych měla na heroin.

Heroin jsme s pár narkomany sháněli na stanici metra Hlavní nádraží, protože jsme byly vlastně ještě děti, začali jsme si říkat  „ My děti ze stanice Hlavní nádraží “.

Asi za půl roku se to stalo.  V ruce držím špinavou jehlu s HIV a nekvalitním heroinem.

HIV udělá z lidí zombice. Začala jsem se postupně rozpadat, byla jsem vyhublá a slabá.

Končím v nemocnici na smrtelné posteli bez přátel, bez rodiny….sama !

Vím, že mám za sebou zkažený a absolutně zkurveně zbytečný život.

A věřte, že takhle dopadnou všechny děti ze stanice Hlavní nádraží.