chajda

tajemství, láska...tak jako už mnohokrát :-)

            Chajda

 

Bílá chajda na útesu,

odolává větru – běsu,

bílá jako světlo samo,

odpusť mi to prosím panno,

uvnitř jako chrám to svítí,

a mě se to hrozně líbí,

mraky plujou nad útesem,

zápasí dál s větrem, běsem…

 

Vidím hory za tou chajdou,

hory přes něž mraky zajdou,

před ní sedí malý chlapec,

jen tak sedí však přemýšlí přec,

proč tam sedí jen tak sám,

vždyť chajda je ten chrám,

oceán je modrý, širý

zůstaň se mnou aspoň chvíli,

před ní obzor nekonečný,

pod ní útes nebezpečný,

obehnaná hustým lesem,

chrání jí před větrem, běsem…

 

nikdo se k ní nedostane,

i když uvnitř láska plane,

nikdo ji však neucítí,

kolem roste luční kvítí,

nikdo ji však nevyslyší,

neboť kolem vítr sviští,

nikdo ji však nepohladí,

kolem lezou hnusní hadi,

nikdo, nikdo nemá zdání,

kde je místo k vyhledání,

jeden ji však cítí přec,

okolo je pevná klec,

je to on .. ten chlapec.

---