Narkomanova noc

Až zazní vše a možná mnohem víc
až, dá-li bůh, mě zrodí půlměsíc
tak zavřu dveře, ať mi neuteče dech
a okna zatluču a zamknu všechny cely
bych byl sám v té chvíli rozechvělý
své prsty smočím v hloubi ve vírech

Má podoba přibitá za noci na vrata
vlkodlak bez rukou, podoba rozťatá
nutím se v hovoru rozetnut ve dví
vyšplhat nahoru, vyšplhat ze tmy
jak socha kristova podoben muži
rozprostřu náruč krvavé růži
vypálím oči ve slunci, v žáru
podoben králi Baltazaru

Já slýchám ďáblův hlas
který mě stroze nutí
stoupnout si před obraz
a skočit bez perutí
můj portrét, oči prázdné
ze světa odletěly
a hovor jaksi vázne
na rtech i kazateli


Až zdi se přitisknou tak těsně k mému tělu
až si dlaně rozvzpomenou na žulovou stélu
na zlověstný odraz, obrys vlastní tváře
jak podivně rozestřené písmo kronikáře
po nebi letí ptáci, hejno v symbolu
zběsilé koně paží vzepnou se ze stolu

Vzepnou se vysoko,splašené včely
ve žluté šmouze jsem rozetřelý
a olej ve vzduchu,dýchám ho, piju
krčím se v koutě, jen houpy hou
mé ruce nejsou mé a nohy nepřídou
já nežiju umírám,spíš umírám žiju

tělo je rozbité, střepy a pérka
kolíčky na prádlo, v těle mi štěrká
kolíčky na prádlo,včely a střepy
anebo nevidí,možná jsem slepý?

ne

já slýchám ďáblův hlas
který mě stroze nutí
stoupnout si před sebe
a stít se do nebe
ten ďábel je mi bůh
a káže bez pohnutí
ten satan, jméno růže
na špičce skleněné

rákos se rozvlní v předsíni zvolna
jako by chtěl počkat na harmoniku
a voda sama bude mému jménu svolná
a na paži ten cejch,cejch všech odpadlíků

---