Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVše pro vážnou hudbu, ale nic pro koncerty!
16. 12. 2005
1
0
1296
Autor
johanne
Vycházela jsem po krásném schodišti s krásným červeným kobercem v džínách a svetru a přede mnou cupitala šlechtična ze zapomenutých dob v temně zeleném nabíraném šatu se zlatým lemováním. Její trubadúr zřejmě zabloudil do nějaké útulné krčmy. Svůj svému, nic mu nevyčítejme. Dáma s sebou totiž vedla syna, bohužel jen v obleku, nikoli v dvorském hábitu.
5. listopadu se v Besedním domě v Brně konal benefiční koncert pro oběti hurikánu v New Orleans. Ach, ta nablýskaná nádhera. Možná jsem si mezi záplavou saténu a taftu měla připadat jako buran, stejně jako dva kluci, kteří se dopustili téhož hříchu jako já. Jenže jsem po skončení koncertu měla spíš pocit neurčitého vítězství deklarovaného trochu potměšilým úsměvem.
Nijak nechci zpochybňovat podstatu takových událostí. Nicméně… vážná hudba neustále budí dojem, že jde o vysoké umění, které musí být reprodukováno zásadně jen v prostorách stejně honosných. Možná od toho nejsme daleko, ale přece jen se dnes asi nestane, že k pomníkům padlých hrdinů se budou klást věnce za hudebního doprovodu popové skupiny. Proč by však vážná hudba měla být tak elitářská? Je velmi povrchní tvrdit, že slečny oblečené slavnostně, nicméně štěbetající během Mozartova Requiem mají větší právo tu být než někdo v džínách - jen kvůli nevhodnosti oblečení, tedy něčeho vnějšího.
Vážná hudba je jako poezie. Člověk jí má rozumět, ne se na ni dívat za sklem. Obě však - myslím si, že neprávem - evokují dojem nepřístupnosti. Přes závoj Rodinných pout a Ordinace v růžové zahradě mizí schopnost soudit, protože jakkoli průsvitný je, s opětovným zahalováním se do stále stejných sdělení jeho průhlednost ztrácí. Vytvoří se pak obecný dojem, že umění vlastně nerozumí nikdo, a proto stačí k tomu, aby byl člověk pokládán za znalce, jen vhodný háv? Vhodná klišé? Vhodná povrchnost?
Chtěla bych, aby se umění demytizovalo. Ne sestoupilo mezi masy lidí a přizpůsobilo se jim. Jen bych chtěla, aby lidé získali respekt a nevysmívali se tomu, kdo čte básně a kdo nechodí na koncerty ve večerních róbách. Jenže je asi nemožné, aby se lidé oprostili od záště ke všemu, čemu nerozumí, a dokázali ty zdánlivě jiné přijmout bez úšklebků.
Ale nemůžete si nevšimnout, že situace zneužívám a sobecky si ji přizpůsobuji. V určitém ohledu. Koncerty vážné hudby nikdy nejsou čistou záležitostí vážné hudby, ale převládá v nich síla ceremoniálu. Jak by mě asi hnali z vídeňské opery. Ach, přece jen jsem buran?
jsem ráda, že jsme nakonec k něčemu dospěli :), o to víc, že už jsem v to nedoufala
petr(angel)
07. 10. 2006
S ohledem na politickou a veškerou jinou korektnost: nehádám se, jen vášnivě diskutuji :o.
Pokud si myslíš, že mýtus pokládám za objektivní zhodnocení skutečnosti, tak s tebou nemohu souhlasit. Asi jsme se v tomto ohledu vzájemně moc nepochopili. A btw, co říkáš myšlence, že realita jako taková je nepodstatná - důležité je, jak ji lidé pochopí.
K pohrdání - tady nejde o žádné my vs oni. Buď se špatně vyjadřuju, nebo špatně čteš - ale nepředpokládám, že bychom se v tomto shodli. Myslíš si, že když píšu, že by bylo fajn, kdyby se lidé dokázali oprostit od předsudků, vyhlašuju někomu válku? Vždyť ty předsudky jsou oboustranné! Jedni jsou pro druhé burany a naopak druzí pro ty první snobi. Ne, fakt jimi nepohrdám - pochopitelně nemůžu nepřiznat, že se mi tahle myšlenka do mysli vloudí při každé podobné situaci, ale prostě pro mě nemá cenu hrát si na ty vyšší a nižší, protože obecně je to nesmyslné.
Vidím útok tam, kde je naznačován. Nic o tobě sice nevím, ale netuším, kde bereš tu kuráž posuzovat vývoj mého myšlení. O tom NIC nevíš.
petr(angel)
01. 10. 2006
petr(angel):
Od konce - studuju dvojobor Mediální studia a žurnalistika (specializace Mediální studia)+Český jazyk a literatura.
Mýtus (tak, jak je zde používán) - vycházím zde z již zmiňované knihy od Rolanda Barthese: Mytologie. Teď krátká citace ze skript:
Mýtus je řetězec pojmů (znaků) tvořících příběh, kterým se kultura pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality nebo přírody. Mýtus je pro něho způsob uvažování nějaké kultury o něčem, je to způsob konceptualizace či chápání stavu věcí. (...) Bathes tvrdí, že znaky umožňují klasifikaci světa do pojmových kategorií, a tak jej činí smysluplným. Mýtus vzniká řetězením jednotlivých pojmů. Tradiční mýtus Cikána obsahuje pojmy jako špinavý, nevychovaný, hrubý, agresivní, zloděj, hlučný apod. Fotografické či zpravodajské klišé postavené na tomto mýtu zobrazuje velmi často početnou skupina hlučících, gestikulujících Rómů, kteří jen potvrzují běžnou představu o jejich životním stylu. Taková fotografie či záběr aktivuje řetěz pojmů, jenž konstituuje mýtus.
Takže nevycházím ze subjektivních zážitků, snažíc se nadále prezentovat svá zjištění jako objektivně ověřitelný fakt (tohle mě dost naštvalo).
Onou jistou skupinou lidí nepohrdám. Nepsané zákony koncerta také jsou, že se během něho nemluví nebo že se netleská mezi jednotlivými částmi skladby. Myslím, že tohle už se zčásti probíralo výše.
Z téhle kritiky mám spíš pocit, že se mě se shovívavým úsměvem starého profesora snažíš navést na podle tebe správnou kolej. To neberu.
petr(angel)
10. 09. 2006Zaujalo mě, jak (kde) přicházíš na to, že existuje ten který mýtus? Vycházíš ze svých subjektivních znalostí, zkušeností a dáváš jim nlepku objektivity.
Souhlasím, že kritika postoje "image za každou cenu" je na místě, ale příklad se mi nezdál vybrán vhodně. Samozřejmě že jistí lidé půjdou na koncert klasické hudby kvůli prestyži, kteoru tím získají a jistěže tam nepatří. na druhou stranu ale, proč se nad tím pohoršovat? Jak říkal Dendros(myslim ze to byl on) ne každý má vrozené schopnosti na to, aby pochopil o cem klasická hudba je. Ale to ho přeci nemůže vyloučit z množiny posluchačů. Naopak pokud někdo na koncert přijde aniž by respektoval nepsané zákony(ať už jde o slušné chování, dresscode nebo pouze zámožnost a společenské postavení), tak se nemůže divit, že společnost, která se tam sešla ho považuje za vetřelce(vždy´t on sám se do pozice vetřelce posouvá, když se rozhodl utrhnout se davu a jít svou cestou, nerespektovat pravidla "uzavřené společnosti")
Zdá se mi, že v tomto případě jde o postesknutí, že jistá skupina lidí si oblíbila něco, co máš ráda, ale tím, že se se skupinou nestotožňuješ, doknce jí pohrdáš, tak máš dojem, že svým výběrem "tvojí hudby" ji pošpinili.Pošpinili ji zvednutými nosy, pozami a vlastní důležitostí...brojíš pak proti něčemu, k čemuž sama přispíváš i když si toho nejsi vědoma.
Dost už bylo plamenné řeči.
PS: je vidět skok k lepšímu co se týče vývoje tvého myšlení(oproti předchozím dílkům)..co to v Brně studuješ za školu/fakultu?
warman:
pochopitelně benefiční koncert není jen o vybrání peněz na pomoc těm a těm, nechtěla jsem, aby to takhle vyznělo.
Nemůžu přesně soudit, neboť nemám podklady, ale myslím, že hudebníci zas tak moc nerozlišují, jestli jde o koncert nebo b. koncert. Nechtěla jsem říct, že na b. koncertu je kvalita hudby nižší. Jen je posunut do jiné dimenze. Otázkou pak je, jestli benefice a hudba koexistují nebo je jedna druhé nadřazena. Osobně si myslím, že prvotní smysl má ta benefice.
Dendros:
ke slovu mýtizace :) - to jsem si nevymyslela, ale v oboru, který studuji, se s tím docela často potkávám a už mi nějak přešlo do krve :). Doporučuju knížku od Rolanda Barthese: Mytologie ;).
Novodobý mýtus zahaluje pravou podstatu věci, tudíž skutečně nemůže vést k odstranění negativního postoje vůči individuu nepochopitelným věcem.
lidé staví na roveň privilegované menšiny a podvědomě tak dodržují kodex, jen s jediným rozdílem- teď jsou to i oni, kdo se podílí na té zábavě mocných
Ale nejde jen o to, že se podílí na dříve jim nedostupné zábavě. Oni s ní přebírají i postoj, jaký smetánka dříve zaujímala vůči těm obyčejným lidem. Ergo: Oni sami - obyčejní lidé v hávu vyšší společnosti - získávají právo dívat se skrz prsty na jiné - obyčejné lidi v obyčejném ustrojení. To už je sekundární představa elitářství. To je ten mýtus - vážná hudba je pro lepší lidi v lepších šatech.
Jinak souhlasím.
Díky za ohlasy a hezký den :)...
warman:
Souhlas, pokud jde o typický oblečení k určitýmu stylu hudby... Rozhodně nechci říct, že koncerty "vážný" (mimochodem strašný označení) hudby jsou ze zásady snobárny, protože nejsou :). Ale - to spojení jako klasická hudba - odpovídající oblečení funguje i obráceně, o to mi tady šlo. Takže když se dělá nějakým způsobem významná společenská akce, což jsou různý ceremoniály a tak, přidá se jako nejvhodnější hudba třeba Má vlast.
Bavila jsem se o tom s jedním kamarádem a ten mě usměřňoval, že to nebyl "koncert, kam si lidé přijdou poslechnout právě Requiem", ale "benefiční koncert", kde už hudba není prvotní smysl akce. Tudíž je to jako kdybych přišla v džínách a svetru na událost, kde jsou udělovány státní medaile. Což už je pochopitelnější, i když...
Vím, že hudba sama nepotřebuje vizuálno. Taky občas v kostele přivírám oči :).
Díky moc za názor, měj se hezky...
Dendros: Nemyslím si, že snaha o oproštění od záště vůči věcem, kterým lidé nerozumí, i když překroucená, vede k mýtizaci. Tyhle mýty právě ten rozdíl zachovávají.
Taky jsem myslím nenapsala nic tak skeptického, jako že lidé s citem pro hudbu nejsou a nikdy nebyli a jen zlí lidé nám namlouvají, že skutečně byli, aby se nad nás povýšili, protože ve skutečnosti umění nerozumí nikdo :). To ne. Dokonce nejsem ani toho názoru, že sledování nováckých seriálů a obliba klasiky se musí nutně vylučovat.
"Myslím, že by se umění nemělo snižovat a sestupovat mezi masy lidí jenom proto, aby tomu všichni rozuměli."
Nic takového jsem nenapsala. Zmasovění umění by nevedlo nikam jinam než k jeho devalvaci, což si musejí uvědomovat snad všichni. I když touha po něčem tzv. vyšším je silná. Nicméně, rozlišovat tady, co je lepší a co je horší nemá vůbec žádný smysl. Věci jsou jen odlišné, to jsem chtěla říct. Pochopitelně mi jde o individualizaci a rozdílná čtení.
Jinak díky za kritiku, měj se fajn :)
To Dendros:
"Stejně jako se nedá zjednodušit fraktálová matematika, nedají se zjednodušit díla velkých mistrů."
No, dejme tomu, že ty fraktály se moc zjednodušit nedají, i když to taky určitě není nemožný, neboť se na tomhle světě usídlila instituce evoluce, což je nesmírně prima věc, právě kvůli zjednodušení. Tím chci trochu podivnou oklikou naznačit, že všechno se dá naučit pomalu a docela jednoduše. Stejně jako se dá naučit nějakej extra složitej klavírní koncert, tak se dá naučit i fraktálová matika. A mám pocit, že není mnoho lidí, kteří k tomu přijdou a řeknou: "Jo, jasně, to je přece jasný... takhle a takhle to je."
To johanne:
Nu, takhle jsem o tom zatím moc nepřemýšlel, ale má to docela dost do sebe. Brát hudbu podle stylu, ne styl podle hudby. Ale, asi jo no, vlastně to tak nejspíš muselo bejt, protože jak někoho napadne nějaká muzika?Jde to z něj zevnitř, takže to musí bejt odrza jeho rozpoložení, jeho stavu, jeho stylu, jeho nálady, jeho života.
Ale... i benefiční koncert je koncert a muzikant ho nehraje jen proto, že se za to vyberou peníze. To je právě ten druhotnej účinek. Muzikant umí hrát. A když umí hrát dobře, tak hraje dobře a když umí hrát srdcem, tak hraje srdcem a lidi přijdou. A to, že je to prezentovaný jako primárně "benefiční" akce není podle mě až tak úplně správný, protože i na benefiční koncert se musí cvičit a připravovat se na něj...
JOHANNE:
Co se "mýtyzace" (neuvěřitelné slovo :-)) týče, nepatří mezi typické doprovodné pomůcky na správné cestě k odstranění negativního postoje vůdči málo pochopeným věcem. Ale v našem případě vážné hudby nachází své opodstatnění, protože je jedním z nejdéle užívaných hudebních stylů. Historický obraz nám skýtá pohled na skladbu obecenstva, která se neměnilo po dlouhá léta. Připusťme si, že hudba je zábava a ta byla vždy určena těm, kteří na ni měli... Také vzpomeňme na Balzacovu větu: "Válka je jediné představení, ve kterém mohou chudí do první řady...." Při dnešních poměrech, kdy není navštívení takového přadstavení výsadou urozených, je pochopitelné (i když směšné) že se lidé staví na roveň privilegované menšiny a podvědomě tak dodržují kodex, jen s jediným rozdílem- teď jsou to i oni, kdo se podílí na té zábavě mocných. To je jejich hnací silou, bez které by tento druh hudby přišel o své "elitářské" návštěvníky a možná i o svou budoucnost, protože jak jsi správně poznamenala, už se nejedná jen o hudbu.
K tomu skepticismu jen, že to není háv, ani klišé, ale smysl pro hudbu některých lidí, kteří jsou zodpovědní za její oceňování...
„Chtěla bych, aby se umění demytizovalo. Ne sestoupilo mezi masy lidí a přizpůsobilo se jim.“
To je k tomu masu.
Na závěr snad bych chtěl jen dodat, že nic na světě není JEN hudba, JEN světo... Jsme to my, kdo si vytváříme vztahy k věcem okolo nás, proto je třeba metal spojený s černým oděním, řetazy... tak jako je hip hop spjat s kapsáčemi a basketbalem. Někteří tomu říkají styl, image, ale jsou to hlavně naše pocity které v nás vyvolávají vnější vjemy.
WARMAN:
Abych nebyl špatně pochopen: mým cílem bylo především osvětlit, že ne všichni jsme schopni ocenit takové dílo v celé jeho šíři. Stejně jako pes, který vidí černobíle nedokáže ocenit barevné nuance duhy... Taky je mi jasné, že se téměř kdokoli, alespoň s jednou polovinou mozku může naučit skladbu, nebo spočítat pár příkladů. Ale ne každý to dovede dostatečně pochopit, aby vytvořil stejně tak dobré nebo dokonce lepší dílo. Vyšší matematika také nevznikla jen tak. Snažím se zde vymýtit amerikanismus, který stejně jako před ním komunismus hlásá rovnost všech lidí. Nejsme stejní. Jsou lidé s rozdílnou inteligencí, kařdý má svůj individuální talent, nadání. Tyto rozdíly nezahladí uniformy ve školách ani společenské oblečení na koncertech.
S tím oproštěním se od záště vůči věcem, kterým lidé nerozumí, je to podle mě trochu jinak. Ve skutečnosti ti lidé o kterých píšeš se přesně o to snaží, i když ve velmi pokrouceném smyslu. S tímto jevem se setkáváme dnes a denně naprosto všude. Co tím myslím? Právě to "mytyzování" je pro ně jednoduchou cestou k tomu, aby se ukázali, jako lidé znalí. Žádný z nich tak nemusí dokazovat, zda té hudbě opravdu rozumí. Proto by bylo hloupé brát jim jakékoli usnadňující prostředky této chválihodné snahy (necítí zášť ani nic špatného vůči tomu, co nechápou). Jediným, bohužel podstatným kazem je samotný důvod, proč jsou ochotni všechno toto vykonat. Ale musíme si uvědomit, že je to jeden z hlavních způsobů, jak si takoví lidé mohou najít k takové hudbě cestu. A přes "závoj" všech těch seriálů věř, že existují lidé, kteří hudbě opravdu rozumí a mají pro ni cit. Protože hudební sluch není jen mýtus... Myslím, že by se umění nemělo snižovat a sestupovat mezi masy lidí jenom proto, aby tomu všichni rozuměli. Stejně jako se nedá zjednodušit fraktálová matematika, nedají se zjednodušit díla velkých mistrů. Vím, že jsem poněkud překroutil hlavní myšlenku tvé úvahy, která se netýkala přímo hudby, ale tato reakce je taky, i když méně prúhledně, metaforou...
Nejsi buran.
Jen... modernista, futurista, a kdo ví jakej ista ještě, ale ne buran. Ono... je to asi dost složitý. Je jiná doba. Ale... v čem půjdeš na koncert punkový kapely? Nebo na rockovej koncert? Nebo na reggae? Dycinky tam bude spousty lidí oblečenejch do takovejch děsně typickejch šatů podle kterejch je jasný o co jde. Každá muzika má svoje lidi, svoje prostory, svoje země, svoje šaty, svoje nástroje... a zrovna vážná muzika... nemůže za to, že vznikala v dobách, kdy lidi nosili něco, co se nám zdá jako takovej strašně hezkej pytel na brambory a občas i něco jinýho. Prostě je to něco jako podmíněnje reflex. Ale tím nikterak neobhajuju soudnost určitých lidí, a nějakým podivným způsobem jsou to většinou lidi vyšších "společenských" vrstev považujících za samozřejmé vše, co se čeká od člověka ve společnosti. Inu, asi jsou odjinud než my. Je sice fajn, když se člověk oblíkne tak, jak to vyžaduje hudba, ale není to nezbytný, vzhledem k všestrannosti hudebního shluku notových linek, nebo noty jsou pořád noty a nikdy nikoho nezabily. A už vůbec ne za to, že nosí džíny. A taky.. všímej si, že každej hudebník někdy zavře oči a hraje sám od sebe poslepu... nepotřebuje vizuálno, stačí tóny, těch pár tónů, které přebívají, jak řekl Hrabě.
A když bude zase někde takhle někdo povrchně koukat jak na cvoka... tak si vzpomeň na beatniky, urousané pološílence, nebo na Egona Bondyho, či Magora, nebo Karla Plíhala... je jich tolik. Lidí, kteří nevidí jen lidi a jejich obálku, ale vidí i do lidí na dálku. Na dálku a na hloubku duše, a nechovají se tak suše...
Měj se prima.