Rozhovor Ježíše s Budhou

Ravi Zacharias - Lotos a Kříž Rozhovor Ježíše s Budhou

            Ravi Zacharias je současný autor. Momentálně žije v USA, národností je však Ind. Vystudoval Trinity Evangelical School, je doktorem teologie a práv. V současné době přednáší na řadě univerzit. Založil a vede Ravi Zacharias International Ministries.U nás mu vyšla ještě jedna publikace "Skutečná tvář atheismu".

            Napsání této knížky předcházel článek z novin. K němu se ještě vrátím neb dívky, jíž se týkal, je jednou z hlavních postav zdejšího rozhovoru nebo lépe tématem onoho rozhovoru. Ravi prošel mnohými zeměmi jako například Malajsií, Thajskem, Indií, Singapurem, navštívil mnoho chrámů, vedl nespočetné rozhovory s řeholníky a učiteli buddhistického myšlení, snažil se zdůrazňovat hluboké rozdíly mezi buddhismem a křesťanstvím, aniž by se dopouštěl urážky. Odpovědi mnichů se navíc ne vždy shodovaly, podle toho, jakou školou prošly, v jakém místě působili. Někdy byli zaskočeni na ně příliš složitou a těžkou otázkou, při dostávání se do větší hloubky se odpovědi začaly znatelně lišit. Útěcha pro ně však při největších neshodách byla - samotné hledání. Raviho potěšilo a prokazuje těmto lidem vděk za jejich laskavost, za nesnažení se vyhýbat obtížným otázkám. Za jejich pohostinnost, obětavost,...

            Autor se nesnaží přiklánět k jedné či druhé straně. Čtenář sám musí dojít pravdě. "Pravda vyžaduje hledání a oddanost. Naše úsudky se musí shodovat s Pravdou, jež obstojí ve zkoušce. Být spoután lží je nejhorším ze všech vězení." Srdcem i rozumem musí čtenář zkoumat obě poselství. Ježíš a Budha - oba pravdu mít nemohou!

            Teď již k dívce, jež je hlavním motivem, příčinou vzniku této knížky. Mladé, půvabné ženy která odešla z domova za prací. Prija, což je v překladu "miláček, milovaná" odešla v sedmnácti do velkoměsta. Přítel, jež ji k tomuto odchodu nalákal příslibem velkého výdělku, ji po příjezdu znásilnil!! Pak ji onen "přítel" najde práci švadleny..v jednadvaceti letech je už plně                                                                                                                                         kvalifikovanou prostitutkou, ovládanou lidmi, již ji ze začátku měli pro své uspokojení.

            Prija otěhotní, na chvíli se vzdává svého "řemesla" do doby, než se dítě narodí, aby je mohla odložit a vrátit se zpět k prostituci. Následuje však další rána. Děvče zjišťuje, že je HIV pozitivní. Jelikož ale potřebuje peníze na léčení své nemoci, vrací se k svému "zaměstnání". Tentokrát si však vede pečlivě seznam svých zákazníků, jimž "podepisuje rozsudek smrti". Je mezi nimi nemálo bankéřů, podnikatelů, lékařů,..

            Nemoc však brzy propuká a je na jejím těle viditelná. Prija se mnohokrát snaží vzít si život, ani jednou se jí to nepovede,..? Nakonec podpálí dům, pozře jed a ulehá,... Ze strachu s infekce se nikdo nepřibližuje k jejím ostatkům, zemřela sama. "Nedaleko od ní hráli jiní stejnou smrtící hru a mysleli si, že se jim takový konec vyhne."...

            Ravi se za pomocí fantazie, kdy si představí Ježíše, Budhu, převozníka Wata a Priju na loďce, snaží odpovědět Prije, co by ji na její problém řekl Budha, a co by jí nabídl Ježíš. Rozhovor vedený převážně mezi Ježíšem a Budhou, přerušovaný občas otázkou Prije, popřípadě převozníka. Loďka plující po řece v zemi, kde je zhruba 90% lidí zastávajících učení Budhy. Mnohá učení Ježíše jsou pro Priju a Wata novými, mnohá podobenství neznámými, ale zajímavými,...

                        Budha             "Teprve, když pochopíš, že já neexistuje a že žiješ s iluzí                                                    vlastního já, nastane konec utrpení."

                        Ježíš                "Nemůžeš se zbavit osoby, ať se jakkoli snažíš. Nemůžeš                                                   přetvořit realitu pouhou změnou jazyka."

            Zajímavě autor píše tuto knížku. Jako kdyby si čtenář procházel nějakým scénářem nové hry, co brzy předvede činohra na jevišti. Ale pryč od divadla. Právě stylem, jakým se Ravi snaží získat čtenáře mě zaujal. Být ponořena v rozhovoru ( jež by nikdy nenastal), vedeném mezi Budhou a Ježíšem, rozpoznávat nenuceně rozdíly, mezi Buddhismem a Křesťanstvím,... nazývám to dobrým "scénářem." Je to knížka, jež se nedá odložit, leda až po dočtení poslední strany.

            Teď již ale k reflexím nebo lépe řečeno, k některým vybraným myšlenkám, které mě oslovily. ..."čas není jen prchavá věc. Jeho běh vždy vryje do srdce své znamení - někdy bodnutí, někdy laskavý dotek, někdy zlé sevření čelisti, někdy smrtelnou ránu. Ale vždy zanechá otisk...." jestě během rozhovoru, který probíhá mezi Ježíšem a Prijou. To Ježíš vyložil význam jména Prija (miláček, milovaná). Pak ji šokuje dalším gestem. I přesto, jak je již Prija nemocná,... Budhy se například nesmí dotknout ani zdravý člověk,... ji ve velkém parnu Ježíš podává pohárek s vodou. I přes nesouhlas dívky, jež ale s Ježíšem se setkává snad poprvé v životě, tak neví, co je zač, jaká je jeho moc a velikost.

            Co mě docela překvapilo je okamžik, kdy Ježíš ukazuje i na hřích jejich rodičů. Na jejich ochotné přihlížení, podporu, při vydávání se do města za prací,...Nenazývala bych  to hříchem. Jen nevědomostí. Vždyť odcházela jejich dcera snad s přítelem! Že nevěděli, co je zač?!... "Neznalost neomlouvá" - to je přece jen ve zdejších pozemských a ústavních zákonech, ale Božích?! Tady přece už platí jiná pravidla.

            "Získat svět a ztratit svoji duši, je neduhem celého lidstva..." Poslední dobou opravdu víc a víc se lidé pachtí po získání moci, majetku, jména, postavení,... a kolikrát za pomoci lží, přetvářek, vražd, krádeží. O získání postavení usiluje snad každý, kdo se ještě žít a bojovat nevzdal. I já, ale to by si protiřečilo přímo s biblickými texty. Nemůžeme být přece jen leklé ryby,..musíme dokázat zúročit darované hřivny,...hlavně ale čestně svědomitě,...jde to ale vůbec dnes?!

            To už však ale do děje vstupuje Budha, Ježíšem oslovován Gautama. Že se nedá štěstí najít v penězích a majetku, dává za souhlas Ježíši...Ostatní jeho pravdy se mu snaží vyvracet. To po celou pak dobu oné publikace. Ale opravdu kultivovaně, přátelsky, srozumitelně...Vyvrací mu zde například existenci zla, Ďábla. Pravda, k níž došel on sám. Jedna z  mnoha myšlenek jeho učení... V tomhle rozhovoru se však Ježíši daří to, že Budha si mnohdy svými radami protiřečí...

            Vrátím se k učení Buddhismu. Při přečtení této publikace si čtenář tuto víru alespoň trochu osvětlí. Jak už jsem prve psala, nenuceně se učí.... Podle Buddhismu kořeny lidských strastí tkví v přítomnosti, ve vlastním já. Osvobození člověka z utrpení je možné jen naprostým odpoutáním se od světa, pak teprve končí věčný koloběh znovuzrození..,(Budha = osvícený, znovuzrozený). Budha o sobě tvrdí, že prošel všemi stupni bytí lidských a božských existencí. Špatné skutky, kterých se člověk dopouští, nevyhnutelně podmiňují další zrození. Živý tvor (člověk nebo zvíře) se neodlučitelně skládá z ducha a těla, které jsou v neustálém procesu přeměny. Veškerý život je utrpením. Je důležité dosáhnout nirvány. Tu je možnost získat za pomoci mravnosti, ctnosti, duševního soustředění a moudrosti. "Následovat buddhistictické učení znamená přeplout řeku života, od břehu světské neosvícenosti, nevědomosti, žádosti a strasti dospět k druhému břehu moudrosti, která je považována za osvobození."

            Co mě teď napadlo a nejde to vynechat. Budha se snad opravdu chová jako nějaký král. Nikdo jej nesmí, krom Ježíše nazývat pravým jménem, dotknout se jej, "zavání" to trochu pýchou. Ježíš nás učí pokoře. Ježíš nám dává své přátelství. Ježíše nazýváme jeho pravým jménem. Pro Budhu by to snad byla urážka, říkat mu Gautamo. Ježíš má pro nás otevřenou náruč, pohlazení, útěchu,...Budha se opravdu chová jen jako učitel, s radami, které získal s vlastních zkušeností, dle mého, z vlastního snění,...bez jakéhokoli citu, snaze pomoci druhým...

            Hned v začátcích rozhovorů Ježíš požádá Gautamu, ať vedou rozhovor hlavně oni dva mezi sebou a Prija ať hlavně naslouchá. Ježíš zde taky se snaží ukázat, popsat smysl svého učení, jeho dokonalost,...často vzpomíná různé proroky ze starého zákona. Pro Priju mnohé biblické příběhy, všechny, jsou nové, zajímavé, lákavé, dávající ji příjemnou, najednou naplňující naději v lásku. Ta u Budhy chybí. Ten káže zbavit se veškerých tužeb, tedy i lásky!! Gautama opustil rodinu, rodiče, manželku a děti!! Aby prý došel pokoje. Nazval svou rodinu překážkou! k nalezení skutečného pokoje. Gautama tu popisuje i jak se to stalo, jak došlo k onomu "osvícení", kdy se stal Budhou. Že to bylo pod fíkovníkem, po dlouhých meditacích, kdy naň sestoupila transcendentální paměť nekonečného počtu předchozích životů... Jaká pošetilost. Bohužel se to událo skoro 500let před Kristem. Dnes by ho zavřeli do blázince, aniž by stačil založit nové náboženství. Jak může někdo pojmout, kromě Boha (a Budha sám přiznává, že Bohem není) nekonečno!!...Když mluvil Gautama o meditaci pod fíkovníkem, tak zde došlo k tomu "poznání", připomněl Ježíš taky jednu evangelijní postavu... Natanaela - "Boží dar". Natanale došel tak poznání pod fíkovníkem. Ale podle mého, k hodnotnějšímu poznání...

            Budu se opakovat, ale znova říkám, tahle knížka mě příjemně oslovila. Poznat rozdíly jaké jsou mezi křesťanstvím a buddhismem, lepším způsobem už snad nejde. Trochu se pohybuji na divadelních prknech a mám za to, že by nebylo marné, tohle dílo na ně dostat. Příjemná, krátká "aktovka" přinášející mnoho přemýšlení, úvah, uvědomění, vyjasnění, ale zanechávající také otázky...