Nejde pojmenovat

Chci něco napsat, ale nejde to.
Tenhle hrozný pocit prázdnosti. Člověk sedí na židli, kolem něho 4 holé zdi.
Chtěl by něco udělat.
Vstane a zjistí, že se mu ve skutečnosti sedělo dobře, ba i výborně.
A tak si jde znovu sednout. Chvíli jen sedí a kouká.
Když tu náhle.
Opět ten pocit. Touha tvořit, tvořit něco krásného, plnohodnotného, ale i přesto nesmyslného.
Tak jsem si vzala do ruky tužku a začala psát. Najednou přicházeli nápady.Linuli se odevšad i z těch nejtemnějších chodbiček mého mozku.Bylo to rychlé tak, že ani ten nejrychlejší písař by nedokázal zapsat tok mých myšlenek. Neustále jezdí tužka po papíře. Ruka nestíhá psát. Já již píši jen heslovitě a tužka ubývá víc a víc....
Bác!!!
Myšlenky přestaly téct, jáko když utne.
Je klid, hlava, ruka, tužka jsou v klidu.

---