C D O je Měsíc

Měsíc, svítí Měsíc, a co se nám nepovedlo, září do tmy, září v říjnu, září v září, a když zavřeš oči, vidíš, to všechno se nepovedlo, a vidíš ty nitky? Vidíš je žlutě? Bíle? Padají pod svou vahou dolů, plavou a víčkama je neudržíš, a když otevřeš oči, všechno se zas točí, jen ten svět, zdá se, stojí, tak stůj taky, svět se nezblázní, už se stalo, dobrý večer.

Měsíc, zas ten Měsíc, C nebo D? Dnes necouvám, nedorůstám, je to O, O je to, O jako obloha s Měsícem, O jako otrok, kdo?, neznám, O jako otázka, neptej se, O jako odpověď, odpověz, a to hned, O jako oblaka, co schovala Měsíc, jaké štěstí, všechno, co se nepovedlo, už nezáří, není vidět, zpátky do tmy, rychle domů, já jsem tady vůbec nebyl.

Myslím, že je říjen. Ticho a tma, zvuk a světlo, voda a sen, oheň a realita, nechci, já už tady nejsem. Koukni, O, O jako oblaka, co O jako odplula, docela D jako daleko, tam, kde se světy točí, kde nebolí oči, kde nitky tolik neváží, ale my jsme tady a teď, a když dostane Měsíc pěstí, spadne? Myslím, že ne, pověsí se na ty nitky, už visí. Mám nůžky. Ticho!

Zdá se, že O se mění v C, tak jako já, ne, já ne, tak jako ty, couváš a zmenšuješ se, a věci, co se ti nepovedly, D jako dorůstají, a ty nitky, co ti plavou pod víčky, ty taky a D jako derou se ven, a padají ti k nohám, gravitace. Nápad, nápad, posbírej ty nitky, a svázej je v provaz a udělej laso a ulovíme Měsíc, stáhneme ho dolů, utopíme v řece, a ty věci, ty hodíme za ním, a bude tma a bude listopad a my C jako couváme, D jako daleko, O jako odsud a nikdy a už nikdy zpět.

---