Absoaccuristické mango

Absoaccuristické mango

Z chutí jsem si dál žluté, jako slunce pod žlutě guměnou kůrou  zelenočervené chutě obrazů, které mi připomínaly květy všeho světa, a které byly naneseny  na levandulovou slaď mořských vůní. V trávené chuti těchto plodu pozlacené krajinou padajícího nebe v lidském pohárku jazyka jsem pocítil nutnost vnitřnosti udělat něco jako potřebu, když musí někdo vysunout své ledabylé odpady ze svých denodenních trávcích traktů. Při průchodu vyňatku z mých dlouhých útrob, podobající se jako by mi někdo zasunul do řitního otvoru radlici polního pluhu smotanou do klubíčka ostnatých drátu, které se proměňovaly postupně v plynový balón, jenž za chvíli prasknul a změnil svůj obsah v tisíce hřebíku ve spreji, které pohladili vnitřek mého já, já trpějícího křečí spojenou s miliony volty žijíchího jiskření v mé prdeli, se spolčením tlčením těžkých uhelných vozů plné bláta proměňující se v olovnatý kámen jenž mě zavaloval bolestí vztahů těsknoucího se zápachu mrtvolných jam z války rozkládajících se výkalů v nepřirozené bolesti světa, ve kterém se stal zázrak a já vysral konečně to, co chutnalo mi před průběhem metabolických dějů uskutečněných za přítomností spousty malých stroječku proměňující chutnou krásu světa v plod vejce lidského pozůstatku po jeho životním dění a ty pozůstatky nebyly jako předtím, kdy počátek byl jako tisíce tropických pralesu stlačených do jedné skurvené ovocné koule, které nadáváme, když serem to co jsme sežrali. A nakonec utřel jsem smrad z povrchu zemského tedy řitního mé prdele, které připadlo tisíce nechutných myšlenek připomínající mi vůni Manga.