Móně

Cestičky osudu různě se stáčí,
někdy jsou k smíchu jindy zas k pláči,
ve světle času jinak se zračí,
co bylo k smíchu je dnes spíš k pláči.

Někdy jen ubohá maličkost stačí
a sladký úsměv na svět se mračí,
za chvliku kratinkou či ještě kratší
ten její úsměv na mě se mračí.

Teď mě prý nesnáší byl bych však radši
A slova z hlavy teď špatně se páčí
Aby se vrátil smích, co neznám sladší
Ta dívka Monika ta sa mi páčí.

---