Ráno mého života

Není to má zkušonost

Bylo to hnusný ráno jako každý jiný, kdy mě bolí hlava a z večera si zase skoro nic nepamatuju.Vybavujou se mi jen takový útržky, jak se přátelský posezení opět zvrtlo v hnusný chlemtání vodky a když došla, tak i dalšího alkáče, vyrobenýho ze stejnýho lihu.Teď jsem se doplazil k zrcadlu a když jsem v něm uviděl sebe a tu hnusnou opici co mi sedí na zádech, tak se mi z toho zved kufr. Měl co dělat, abych to udržel v krku, protože nikde poblíž nebylo nic, kam by to šlo šoupnout. Nakonec, když už jsem si byl jistej, že je klid, pohnul jsem hlavou a nechtěně se tam znovu podíval. Chyba. Ta opice nebyla žádna opice, ale jakási smradlavá ženská, ke který bych se za střízliva bál i přiblížit. A neseděla mi na zádech, ale hrabala mi ve věcech. Ani si nevšimla, že jsem vzhůru. Ale teď už jsem to v sobě neudržel. Asi to šplouchnutí slyšela, nebo si mě náhodou všimla, protože vyskočila, jako by jí někdo vrazil facku a hned se ke mně začala lísat.
Jako každý ráno, který začíná takhle, jsem si řek, že už nebudu chlastat. Tohle přesvědčení mi vydrží asi do tý doby, než zajdu do sámošky a dám si tam prvního lahváče za 5 korun a pak se vyrazim podívat do naší hospody, jestli tam nejsou mý kamarádi, s kterejma bych si dal panáka a vzpomínal na hnusná ráno...

---