Blues

Ranní světlo šimrá má víčka,

usídlilo se mezi nimi,

stále ale zavřenými.

Ani na chvilku je nechci otevřít.

G mol - základní akord

tohoto songu

pohrává si přes struny klavíru

s okolím.

Nejdřív něžně jako vánek venku.

Pak prolétne do ucha toho, kdo jej hraje,

a pocit naplnění

ho nutí přidat sílu do prstů.

Nahýbám se nad piánem,

jako bych ho chtěl políbit

a opírám se o klávesy více než dosud.

A ještě více.

Co to?

změna?

Ano.

C dur.

Ten šikula.

Usměrnil myšlenky mý.

Na jedinou věc.

Přidat ještě jeden tón k akordu.

C dur 7.

Pod mými víčky

hraje si nyní

milion sedmiček

A zase zpátky.

Tónika volá,

G mol

nechtěl dlouho být pryč.

Dominanta blíží se...

Dominanta D Duru!

3D zvuk s vnitří silou hlásí:

"Zahraj silněji, ještě, ještě!"

Řeknu jí jenom:

"ale no tak"

a D dur střídá C dur.

potom  zas G mol.

Pozor.

D dur chce být ještě chvíli na výslunní.

Vyslyšen.

Pořádně nahlas, ať si to užije!

Dlouho nepřežije.

Dalších 12 taktů

už se chystá.

A stále dokola...