Včerejší den

obloha, černá studna naplněná slzami
poutá tvoje oči malými jiskřičkami.
kolem měsíce si ustlal černý kocour,
schoulil se a jeho oči zazáří zlomyslností,
když se zrovna nebudeš dívat.
pod klenbou oblohy je roztaženo černé sukno
na znamení smutku.
zemřel včerejší den i nesplněné sliby,
které jsi někomu dal,
nespravíš co jsi zničil, neuděláš co jsi chtěl,
a tak příště na nic nezapomeň.
mohl bys litovat,
žes někomu neřekl co jsi chtěl
a on pak skončil jak ten den.
svítání zažene všechny noční můry
až na svědomí,
můru nejčernější, housenku,
co hryže v mozku a pak se zakuklí,
neboj, časem se vylíhne a pak navždy odletí.
čas vyhladí každou ránu.
už se nemusíš bát stínů,
noc je všechny spolkla,
až do rána je nepustí
a ty můžeš klidně spát.
tak spi, ať máš dost síly
na příští den.

---