ZAMRZÁNÍ

zvedla jsem pohled k rannímu zenitu
nad zasněženými korunami smrků
a viděla jsem polární modř úsvitu,
překrytou arktickou šedí mraků,

a potom mě mrazem jasu olepila
dálková světla na zaváté silnici.
tehdy jako by se do mě vlila
energie zimy, na kůži pálící,

do prostoru kreslící krajku dechu
a černobílá torza snících stromů,
zaklínající iluzi věčného spěchu
do teplé oranžové záře uvnitř domů

a do secesní mozaiky květů na oknech,
uspávající život novoroční hibernací
a předvádějící v jiskřících oparech
svojí věčnou fantastickou inspiraci

podivností krystalických symetrií.
stala jsem se meluzínou blizardů,
která smíchem kvílí do závějí,
pohřbívajících zmrzlá těla bastardů!

smyslné odstíny chvíli po rozednění
podbarvují hlasy prochladlých ptáků,
čisté jako rezonující tóny snění
a já pod masivem arktických mraků

bloudím labyrintem štíhlých kmenů
lesa, obtěžkaného apatií zimy,
která zamrzla do kůry i do kořenů.
nad továrními komíny víří husté dýmy

a špiní hvězdičky sněhvých vloček.
magie chladu vykouzlila vodní duhu
do tvarů ledových optických čoček
rampouchů všech velikostí a druhů.

měď slunce nad bílými dunami
z plamenů setřásá zlatý prach,
který se šíří jako vlna tsunami
po třpytem se vzněcujících planinách

a mě, promodralé mluvčí zimy,
které mráz šeptá exotické rýmy,
zbyla jen agónie kašle a rýmy
a podobné posilvestrovské šprýmy.